Jedno vanilkové, prosím. Aneb pohled do historie World of WarCraft.

 Prolog

“Huh, pání”, nese se právě místností ve které sedím při pomyšlení, že se po velmi dlouhé době vracím nejen k psaní samotného článku, ale dokonce k psaní článku o World of WarCraft. Mnozí mě znají pod přezdívkou Ahurmen, ve světě WoW dříve též jako Aszara, přičemž ve World of WarCraft jsem působil od roku 2006 až do vydání datadisku Mists of Pandaria v roce 2012, kdy jsem s WoW definitivně skončil. Býval jsem šéfredaktorem tehdy největší česko/slovenské fanstránky wowczsite.net, stvořil největší slovník zkratek, slov a pojmů používaných ve světě WoW - konkrétně slovník Nexus WoW, působil v guildě Aeria Gloris a nyní se s Vámi podělím o to, jaké to bylo na prvopočátku všeho.

KAPITOLA 1.
“Na to nemám...”

V době, kdy byl World of WarCraft ještě poměrně čerstvou hrou, tak hodně z nás bylo ve věku, kdy jsme si jen tak nemohli dovolit pořídit si originální hru za 900Kč a už vůbec ne platit měsíční poplatky. “Tak já stáhnu WoWko někde z netu”, povídá mi kamarád se kterým jsem později hrál World of WarCraft celé ty roky, až do vydání datadisku Mists of Pandaria. “No dobře, aspoň to zkusíme jestli nás to bude vůbec bavit”, odvěcuji mu v zápetí a ihned potom se společně pouštíme do stahování skrze torrent.
Trvalo několik týdnů nepřetržitého 24/7 stahování plného WoW na kamarádově na tu dobu velmi rychlé 256kb/s lince, až jednoho dne zvoní telefon a v něm se ozvývá kamarád se slovy “Všeho nech a hned přijď, už to mám doma a chystám se to instalovat”. Hned jsem se sebral a vyrazil na cestu k němu a po příchodu jsme společně začali s první instalací World of WarCraft. A že to byl vskutku zvláštní pocit!
Po samotné instalaci nadešel ten okamžik, kdy se WoW poprve zapíná a my hledíme na úžasný renderovaný filmeček a vzápeží ihned po jeho shlédnutí se ocitáme v hlavním menu s naději, že je již vše připraveno k nalezení serveru a samotnému připojení. Jenže jak jsem již zmínil, v té době (tedy kolem roku 2006) jsme neměli peníze na měsíční poplatky a tak jsme museli začít hledat nějaký Free server.

“Víš o nějakym?”, ptá se mě kamarád, “Nevim, zkus to najít na seznamu, určitě to něco najde”, odpovídám mu posléze. A vida! Netrvalo to moc dlouho a hned jsme našli jeden zajímavě vypadající menší server, myslím že jeho název byl Enderworld a nesl název po přezdívce svého majitele. Vše vypadalo velmi dobře, prozkoumali jsme si jak se na onen server připojit, změnily soubor realmlistů z oficiálních na IP onoho free serveru Enderworld a byli jsme připraveni hrát. Jenže co se nestalo? Po zadání uživatelského jména a hesla to sice chvilku vypadalo nadějně, že probíhá vše v pořádku, ale najednou z ničeho nic na nás vyskočila tabulka s chybovou hláškou o nekompatibilní verzi hry.
V tomto bodě se vlastně začala psát jedna z ikonických stránek historie World of WarCraft, neboť problémy s nekompatibilitou a neaktuálností hry prostřednictvím patchů provázeli všechny hráče po celém světě až do zavedení WoW Launcheru při vydání datadisku Wrath of the Lich King, což je tedy pořádná doba!

Patche všude kam se podíváš.
Problém s nekompatibilní verzí hry nás mírně zaskočil, ale každý z nás veděl, že je to v podstatě jen maličkost a otázka času dokud nestáhneme patche ze stránek onoho free serveru na kterém jsme měli již vytvořený účet a na kterém jsme také chtěli hrát. Již si přesně nepamatuji jaký patch byl vyžadován pro hraní na onom free serveru, ale myslím že to byl path 1.6.0 což tenkrát vyžadovalo stažení zhruba 7 až 8 patchů aby jste se dostali na tuto verzi hry. Tedy pro představu, pokud jste měli základní verzi hry, tak jste museli stáhnout patch 1.2.1, následně 1.2.3, z něj na 1.3.0, poté 1.3.1 a takto komplikovaně až do kýženého patche 1.6.0.
Celý problém tkvěl v tom, že jste prostě museli instalovat patche postupně, nemohli jste jednoduše stáhnout poslední patch a nainstalovat pouze ten, proto to bylo v pozdějších verzích hry již poměrně hodně zamotané a většinou dalo práci správné patche sehnat, neboť Blizzard je nikde na svých stránkách neměl, poskytoval je jen svým partnerům který na ně dodávali mirrory a ty byli občas nefunkční.
Nicméně, patche jsme po nějaké době měli konečně postahované a když nadešel čas pro jejich instalaci, tak se dostavilo nemilé překvapení - patche byli pro nesprávnou jazykovou verzi hry, konkrétně enUK. S kamarádem jsme vůbec netušily, že nějaké rozdílné jazykové verze hry existují a my jsme měli bohužel staženou WoW verzi pro americký trh, tedy enUS. Následovalo tedy další hledání a dlouhé stahování již správných patchů než jsme se konečně mohli poprvé připojit na náš vyhlídnutý server Enderworld.

Nepatchuj a hraj!
“Tak mi prosím tě to WoWko vypal na CD a k tomu i ty patche.”, říkal jsem kamarádovi u kterého jsme společnými silami konečně rozběhli World of WarCraft. “Dobře, tady máš těch 13 CD” předávaje mi docela pěkný balíček CDček s vypáleným samostatným WoW a správnými patchy. Přesně takto to vypadalo, když jste si v té době chtěli nainstalovat WoW, přičemž World of WarCraft byl dodáván na šesti CD i v originálním balení, ale bylo bez patchů, zbytek mých CD byli tedy pouze patche potřebné na onu verzi 1.6.0.
Poté co jsem měl World of WarCraft nainstalovaný i na svém počítači, měl jsem vše opatchováno a změněn realmlist na adresu námi vybraného free serveru, tak jsem se konečně mohl poprve připojit do hry i já, jenže vyvstala otázka za co hrát?
V původním World of WarCraft, neboli vanille chcete-li, bylo na výběr pouze ze čtyř ras pro každou z frakcí a to konkrétně Orkové, Undeadi, Taureni, Trollové pro Hordu a pro Alianci bylo na výběr mezi Humany, Dwarfy, Night Elfy a Gnomy. “Ty Orkové jsou drsný a vypadají zajímavě, co kdyby jsme za ně hráli?”, domlouváme se s kamarádem přes Skype přičemž se na této volbě nakonec oba dva shodneme. Otázkou již pouze zůstává, jaké povolání zvolit? Stejně jako bylo tehdy menší množství ras oproti dnešnímu WoW, tak to bylo i s povoláními. Paladin byl dostupný jen pro Alianci a Shaman pouze pro Hordu, takže si tyto dvě frakce mohli ledasco závidět a k tomu ještě byli jiné možnosti volby povolání vůči vybrané rase než je tomu dnes. Nicméně my se rozhodli pro povolání Warriora, což k výběru Orkské rasy byla vždy velmi zajímavá kombinace přinášející určité výhody (ovšem o nějakých rasových výhodách v podobě statů a spellů jsme v té době neměli ani tušení).

Ahoj Durotare!
Unesen z Orkského úvodního intra se poprvé dívám na svou postavu ve World of WarCraft, poslouchám krásnou Durotarskou hudbu nesoucí se skrze celou základní lokaci Valley of Trials a přitom se poprve rozhlížím kolem sebe. Herní svět mi v tu chvíli připadá neskutečně obrovský, propracovaný a dokonalý! Člověk najednou nevěděl co dřív, bylo tolik možností co dělat, zda prozkoumávat okolí nebo začít pracovat na svém herním charakteru.
Dodnes si pamatuji, jak jsem ve Valley of Trials sekerou zabil své první prase, vylootoval z něj pár cooperů a hloupou kost, následně jsem šel za tamním quest giverem u stromu od kterého jsem vzal quest abych probral jeho líné poskoky (peony) ze spánku a poslal je znovu do práce kácet stromy, když v tom najednou se v chatu objevila systémová zpráva oznamující brzké vypnutí serveru do ranních hodin. Ano, čtete správně, dříve byla situace na WoW free serverech taková, že ne všechny byli puštěny nonstop, některé byli vypínány třeba v jednu ráno a znovu zapínány až v sedm, což byl případ i free serveru, na kterém jsme poprve hráli.
Nicméně, nastal druhý den, server byl opět spuštěný a nám s kamarádem nic nebránilo v pokračování v naší několikaleté legendární cestě napříč světem World of WarCraft. Několik týdnů jsme se seznamovali se samotnou hrou, zabíjeli prasata a skřety v základní lokaci, dělali questy a občas narazily na nějakého dalšího hráče, který se tam přišel podívat. A když říkám občas, tak opravdu myslím občas, neboť na free serverech v té době většinou nehrálo více jak 100 až 200 hráčů, přičemž v našem případě bylo na serveru pouhopouhých 35.
Toto malé množství hráčů na free serverech bylo zapříčiněno HW náročností emulace oficiálního serveru, tehdy se k tomuto účelu používal jeden z prvních emulátorů WoW serveru - WoWemu, který byl nestabilní a velmi náročný na RAM, kdy si bral až 16MB paměti na hráče. Nestabilita WoWemu samozřejmě způsobovala zároveň i nestabilitu serveru, takže hráči na free serverech byli zvyklí, že se museli do hry přihlašovat někdy i každých pět minu z důvodu pádu serveru - občas dokonce byl problém s ukládáním databáze před pádem, takže bylo nutné dělat jisté questy a úkoly znovu, nebo jste prostě neměli v batohu drop za posledních 15 minut.
Neuplynuli ani ne dva měsíce od doby kdy jsme začali hrát na tomto Enderworld free serveru, kdy se náhle vyskytla kritická chyba v databázi serveru a musel být proveden kompletní wipe, tudiž jsme přišli o naše postavy i o vše co jsme dosud ve hře udělali nebo získali. Padlo tedy rozhodnutí, aby jsme se porozhlédli po nějakém novém a mnohem lepším free serveru, který bude více stabilní, bude mít víc hráčů a bude to celkově profesionálněji vedené (to znamená, aby se znovu nestalo, že do Valley of Trials nebo do Stormwindu GM naspawnuje Ragnarose).

Na závěr této kapitoly chci pouze doplnit jednu zajímavou informaci - hrál jsem na stroji AMD Duron 1.1Ghz, GeForce 4 s 64MB pamětí a 256MB RAM. WoW sice neběželo extra plynule, ale stabilních 24 FPS se dalo dosáhnout. Hezké, že?
V příští kapitole se konečně dozvíte mnohem více informací o tom, jak vypadal tehdejší svět World of WarCraft, jaký byl oproti dnešnímu a jak byla hra celkově mnohem obtížnější než je tomu dnes. Zkrátka se v příští kapitole konečně naplno ponoříme do vzpomínek na tehdejší World of WarCraft.

Další kapitola >