Když se řekne Doom, okamžitě se mi vybaví vzpomínky na základní školu. Byla to hra, která mě a mé kamarády zcela pohltila, přestože nám tehdy ještě nebylo ani osmnáct. Hráli jsme tajně po škole, kdykoliv jsme měli možnost se dostat k počítači s Windows 98 a DOSem. Snažili jsme se co nejvíce ponořit do temného a fascinujícího světa, který pro nás Doom představoval. Seděli jsme u starých CRT monitorů, klávesnice pod rukama a myš připravená na každé nečekané nebezpečí, které na nás ve hře čekalo. Vzrušení, které jsme cítili při objevování nových úrovní, bylo obrovské. Doom nebyl jen hra; byl to náš únik do jiného světa. Světa plného démonů, napětí a nekonečných výzev. Přestože hra byla plná násilí a děsu, měla v sobě něco, co nás naprosto pohltilo. Každá úspěšně zvládnutá úroveň byla pro nás malým vítězstvím. Tato hra se pro mě stala symbolem toho, jak může videoherní zážitek zcela změnit způsob, jakým vnímáme svět kolem nás. Příběh názvu Doom Možná vás překvapí, že název Doom nevznikl ná...