Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Muž v domácnosti 1

Na mangu Muž v domácnosti jsem byl docela zvědavý už jen kvůli samotnému nápadu. Bývalý člen yakuzy, kterého se všichni bojí, skončí jako obyčejný manžel v domácnosti a místo rvaček řeší vaření, nákupy, úklid a slevy v supermarketu. Hlavní postavou je Tacu, který měl mezi yakuzou pověst extrémně nebezpečného muže. Přezdívali mu Nesmrtelný drak a člověk by čekal, že když taková postava opustí podsvětí, rozjede se temný příběh plný pomsty, gangů a krvavých střetů. Kdepak!!! Tacu si vezme zástěru, připraví manželce bento (jídlo) do práce a vyráží lovit akce do supermarketu. Nejlepší právě tenhle kontrast je na celé manze to nejlepší. Tacu se tváří, jako by každou chvíli někoho zlikvidoval, mluví jako gangster a i úplně běžné věci popisuje, jako by šlo o mafiánskou operaci. Ve skutečnosti ale řeší, jak správně vyprat prádlo nebo kde mají levnější zelí. Hrozně mě bavilo, jak jsou z něj ostatní lidé často úplně vyděšení. Vytáhne balíček nebo sáček a všichni čekají drogy… a uvnitř je koření n...
Nejnovější příspěvky

Delicious in Dungeon 1 (Chuť podzemní)

Delicious in Dungeon jsem už předtím znal díky anime seriálu na Netflixu a musím říct, že mě tehdy docela překvapilo, protože jsem vůbec nečekal, že mě něco, co kombinuje fantasy dungeon a vaření příšer, bude tolik bavit. Takže když jsem se pustil do prvního dílu mangy, byl jsem hlavně zvědavý, jak moc se bude lišit od anime. Příběh začíná tím, že skupina dobrodruhů během výpravy v dungeonu přijde o jednoho člena. Laiosova sestra Falin skončí v žaludku rudého draka a zbytek skupiny se musí vrátit zpátky, aby ji zachránili. Jenže mají jeden docela zásadní problém, nemají skoro žádné peníze ani zásoby jídla. No právě tady začíná ta největší šílenost. Laios totiž přijde s nápadem, že místo normálního jídla budou prostě jíst příšery, které v dungeonu potkají. Sliz, obří škorpion, houby a další potvory… prostě všechno může skončit na talíři.  Do toho se přidá Senshi, trpaslík, který se ve vaření příšer opravdu vyzná. A právě jeho recepty jsou podle mě jedna z nejzábavnějších částí celé ...

Pokémon Red a Blue

Pokémony asi nemusím nějak extra představovat. Vyrůstal jsem na anime, hrách a samozřejmě na Ashovi, Pikachu a celé téhle šílenosti kolem Pokémonů, takže bylo vlastně jen otázkou času, kdy se pustím do mangy. Musím říct, že Pokémon Red a Blue mě docela příjemně překvapil. Na první pohled si člověk řekne: jo dobře, Pokémon, chytání potvůrek, souboje, odznaky a jedeme dál. Jenže manga na mě působí trochu jinak než anime. Hlavní hrdina Red mi přijde mnohem víc jako klasický hráč z Pokémon her. Prostě vyrazí do světa, získává Pokémony, bojuje s trenéry a postupně se zlepšuje. A samozřejmě nesmí chybět Blue, který je přesně ten typ rivala, kterého chcete občas praštit Pokéballem po hlavě. Co mě bavilo asi nejvíc, je právě ten pocit, že sleduju svět z původních her Pokémon Red a Blue. Kanto, známí Pokémoni, trenéři, souboje, Team Rocket… člověk u toho má pořád takový ten nostalgický pocit, že tohle přece znám. Zároveň mi přijde, že manga umí být místy trochu vážnější a divočejší než anime. P...

Proč mě Switch 2 nadchnul víc, než jsem čekal…

Někdy má člověk pocit, že se z her nějak vyrostl. Ne že by je neměl rád, ale spíš se vytratí chuť si sednout, pustit něco a neřešit čas. Přesně tak jsem to měl poslední roky. Měl jsem první verzi Nintenda Switch, pak dokonce krásnou OLED edici Scarlet & Violet. Hrál jsem občas, spíš z nostalgie než ze skutečné radosti. Konzole zůstávala vypnutá, hry se kupily, ale já je neotevíral. Když ale přišlo oznámení Nintendo Switch 2, něco se ve mně pohnulo. Možná zvědavost, možná naděje, že by to mohlo znovu probudit tu herní jiskru. A tak jsem si při launchi pořídil bundle s Mario Kart World. Přiznávám, trochu jsem to bral jako experiment. Chtěl jsem zjistit, jestli mě to zase chytne.  Chytilo. A pořádně.  První dojem a pocit návratu Rozbalování konzole byl zážitek sám o sobě. Všechno krásně sedělo, působilo kvalitně a moderně. První spuštění bylo rychlé, systém běžel svižně, bez zbytečností a zahlcení. Konzole je tichá, drží si stabilní výkon a i v handheld režimu se hraje pohodl...

Homebrew pro macOS #1: Co je Homebrew a proč ho vůbec chtít

Pamatuju si to jako dnes. Psal se rok 2006, seděl jsem u svého starého počítače s Windows XP a poprvé jsem zkoušel spustit Linux z live CD. Byla to česká distribuce Slax a já tehdy nevěřil vlastním očím. Systém se rozběhl z CD bez instalace, načetl grafické prostředí a dokonce jsem se přes Kopete připojil na ICQ. Pro patnáctiletého kluka, který do té doby znal jen Windows, to byl naprosto magický zážitek. První dotek s tím, že si systém můžeš přizpůsobit. Že máš věci pod kontrolou. A tahle fascinace mi zůstala. I když dnes používám macOS, ten pocit „moci pod kapotou“ hledám dál. A právě díky Homebrew jsem ho našel znovu. Co je vlastně Homebrew? Homebrew je open-source správce balíčků pro macOS (a dnes už i Linux), který umožňuje jednoduše instalovat software a nástroje, které nejsou běžně součástí systému. V praxi to znamená, že pomocí jednoho příkazu v terminálu si můžeš stáhnout a nainstalovat utility jako wget, htop, git, node, python, ffmpeg a stovky dalších. Bez klikání, bez hledá...

30 let časopisu Levelu: Můj herní průvodce od dětství až dodnes...

Časopis Level je fenoménem české herní scény už neuvěřitelných 30 let. Od svého vzniku v roce 1995 prošel mnoha změnami, krizemi i triumfy, které formovaly jeho současnou podobu. Pro mě osobně je Level srdeční záležitostí. Provázel mě od chvíle, kdy jsem jako kluk poprvé držel jeho číslo v ruce, až do dnešních dnů. Pojďme si společně připomenout jeho historii, klíčové momenty a jeho význam pro české hráče. Moje první setkání s Levelem Můj první časopis Level jsem držel v ruce v roce 2004. Bylo mi kolem třinácti let a v té době byl internet sice dostupný, ale ne všude a ne vždy. Herní časopisy měly obrovskou váhu, protože přinášely nejen recenze, ale i návody, novinky a někdy i plné hry na CD či DVD. Pamatuji si, jak jsem hltal každou stránku, fascinován nejen recenzemi her, ale i obsáhlými tématy a rozhovory s vývojáři. Střídavě jsem si kupoval i časopis Doupě, ale Level měl pro mě vždy něco navíc. Byla to kombinace skvělého psaní, kvalitních recenzí a samozřejmě příloh, které mě dokáz...

Proč používám macOS a jsem příznivec Unixu

Moje cesta k macOS nebyla přímá. Na začátku to bylo spíš o zvědavosti. Fascinovala mě historie počítačů, a když jsem se poprvé dozvěděl o Unixu, měl jsem pocit, že jsem objevil něco hlubšího než jen operační systém. Bylo to, jako kdybych narazil na základní kámen moderní technologie. Nejvíc mě zaujal příběh Kennetha Thompsona a Dennise Ritchieho, kteří v Bellových laboratořích položili základy Unixu. Z jednoduchého experimentu vznikl systém, který změnil svět. Na tohle období rád vzpomínám. Četl jsem o tom, jak Unix vznikl z potřeby vytvořit něco jednoduchého a elegantního, co by vývojářům umožnilo pracovat efektivněji. Principy, jako modularita a jednoduchost, mě fascinovaly. Bylo to něco jiného než běžné “klikací” systémy, které jsem znal. Unix mi připadal jako zenový mistr mezi operačními systémy – klidný, precizní a nekomplikovaný. Unix mě přirozeně dovedl k Linuxu. Zkoušel jsem různé distribuce a líbilo se mi, jak si člověk mohl všechno přizpůsobit. Bylo to super období – hledal j...

Abandonware: Ztracený poklad digitálního světa

Když se podívám zpátky na svět softwaru a her, které formovaly mou generaci, napadne mě jedno slovo – abandonware. Na první pohled to zní jako něco smutného, co bylo opuštěno a už nemá místo v dnešní době. Ale když si člověk dá tu práci a ponoří se do hlubin tohohle digitálního světa, zjistí, že abandonware je něco mnohem většího. Je to brána do minulosti. Brána, kterou můžeme otevřít, abychom si připomněli, kde to všechno začalo. Co je abandonware a proč by nás měl zajímat... Abandonware zahrnuje hry, programy a software, které kdysi byly na vrcholu slávy, ale čas je smetl pod koberec. Autoři je už neaktualizují, prodejci je přestali nabízet a z právního hlediska často ani nevíme, kdo je jejich vlastníkem. Přesto ale stále existují a žijí svým způsobem dál. Na emulátorech, ve sbírkách nadšenců nebo na starých počítačích, které někdo oprášil po letech ve sklepě. Když si na to vzpomenu, tak moje první setkání s abandonware bylo někdy v roce 2008. Tehdy jsem přes DOSBox zprovoznil svůj p...

Doom a John Romero: Jak mě legendární hra provázela mým mládím

Když se řekne Doom, okamžitě se mi vybaví vzpomínky na základní školu. Byla to hra, která mě a mé kamarády zcela pohltila, přestože nám tehdy ještě nebylo ani osmnáct. Hráli jsme tajně po škole, kdykoliv jsme měli možnost se dostat k počítači s Windows 98 a DOSem. Snažili jsme se co nejvíce ponořit do temného a fascinujícího světa, který pro nás Doom představoval. Seděli jsme u starých CRT monitorů, klávesnice pod rukama a myš připravená na každé nečekané nebezpečí, které na nás ve hře čekalo. Vzrušení, které jsme cítili při objevování nových úrovní, bylo obrovské. Doom nebyl jen hra; byl to náš únik do jiného světa. Světa plného démonů, napětí a nekonečných výzev. Přestože hra byla plná násilí a děsu, měla v sobě něco, co nás naprosto pohltilo. Každá úspěšně zvládnutá úroveň byla pro nás malým vítězstvím. Tato hra se pro mě stala symbolem toho, jak může videoherní zážitek zcela změnit způsob, jakým vnímáme svět kolem nás. Příběh názvu Doom Možná vás překvapí, že název Doom nevznikl ná...

Zklamání jménem Atari Jaguar: Proč revoluční konzole nezískala hráčská srdce?

Pamatuji si, když jsem se poprvé začal zajímat o Atari Jaguar v roce 2009. Do té doby jsem o této konzoli mnoho nevěděl. Všechno začalo, když jsem narazil na anglickou Wikipedii a začal jsem si postupně zjišťovat víc. Tehdy jsem používal notebook EI System s Windows Vista, na kterém jsem dokázal rozjet emulátory, a konečně si zahrát hry jako Rayman, Doom, Wolfenstein 3D a Super Burnout. Ani jsem netušil, jaký dojem na mě tato konzole udělá, když jsem ji konečně objevil prostřednictvím emulace. Vývoj Atari Jaguar: Velké ambice s nejasnou budoucností Atari Jaguar byla konzole, která se dostala na trh v roce 1993 a byla výsledkem ambiciózního projektu společnosti Atari. Atari se v té době nacházelo v těžké situaci. Po úspěších konzolí jako Atari 2600 firma čelila tvrdé konkurenci ze strany společností jako Nintendo a SEGA. V devadesátých letech se Atari rozhodlo vsadit na technologii, která by výrazně předběhla konkurenci. Výsledkem byl Atari Jaguar, který se chlubil titulem „první 64bito...