Přeskočit na hlavní obsah

30 let časopisu Levelu: Můj herní průvodce od dětství až dodnes...

Časopis Level je fenoménem české herní scény už neuvěřitelných 30 let. Od svého vzniku v roce 1995 prošel mnoha změnami, krizemi i triumfy, které formovaly jeho současnou podobu. Pro mě osobně je Level srdeční záležitostí. Provázel mě od chvíle, kdy jsem jako kluk poprvé držel jeho číslo v ruce, až do dnešních dnů. Pojďme si společně připomenout jeho historii, klíčové momenty a jeho význam pro české hráče.

Moje první setkání s Levelem

Můj první časopis Level jsem držel v ruce v roce 2004. Bylo mi kolem třinácti let a v té době byl internet sice dostupný, ale ne všude a ne vždy. Herní časopisy měly obrovskou váhu, protože přinášely nejen recenze, ale i návody, novinky a někdy i plné hry na CD či DVD. Pamatuji si, jak jsem hltal každou stránku, fascinován nejen recenzemi her, ale i obsáhlými tématy a rozhovory s vývojáři. Střídavě jsem si kupoval i časopis Doupě, ale Level měl pro mě vždy něco navíc. Byla to kombinace skvělého psaní, kvalitních recenzí a samozřejmě příloh, které mě dokázaly zabavit na dlouhé hodiny.

Počátky a zlatá éra

Level vznikl v lednu 1995 jako třetí český herní magazín po Excaliburu a Score. Tehdy byly herní časopisy klíčovým zdrojem informací pro hráče. Internet byl v plenkách a málokdo měl možnost číst herní novinky jinde než na papíře. Level se rychle stal synonymem pro kvalitní herní žurnalistiku. Přinesl hráčům nejen články, ale i přílohy ve formě CD a později DVD, které obsahovaly demoverze, trailery a dokonce plné hry.

V 90. letech a na začátku nového tisíciletí byl Level na vrcholu. Konkuroval tehdy dalšímu velkému titulu Score. Rivalita těchto dvou časopisů byla legendární a vedla k tomu, že oba magazíny přinášely stále kvalitnější obsah. Hráči si často vybírali podle toho, která příloha byla zajímavější, a diskuse mezi fanoušky obou táborů byly vášnivé.

Krize a záchrana Levelu

V roce 2013 oznámilo vydavatelství Burda ukončení vydávání Levelu po čísle 230. Pamatuji si, jak mě tahle zpráva zasáhla. Byl to pro mě šok, protože jsem si Level kupoval pravidelně a neuměl jsem si představit, že by zmizel z trafiky. Naštěstí bývalí šéfredaktoři Ondřej Průša, Martin Bach a Petr Poláček se rozhodli časopis zachránit. Převzali ho pod novým vydavatelstvím Naked Dog a od čísla 231 začal Level vycházet znovu. Tentokrát bez DVD přílohy, ale s nižší cenou a důrazem na analytické články a herní publicistiku.

S nástupem digitální distribuce a zánikem optických médií začalo být stále obtížnější udržet tradiční model tištěného časopisu. Level se však přizpůsobil novým trendům a místo toho se zaměřil na hlubší analytické články, rozhovory s vývojáři a kvalitní recenze, které si drží vysoký standard dodnes.

Díky tomu si Level udržel svou čtenářskou základnu i v době, kdy většina herních informací proudí skrze online média. Magazín se stal více publicistickým, zaměřeným na kontext a hlubší analýzu místo pouhého zpravodajství. To ho odlišilo od běžných internetových portálů a dodnes si drží specifický styl.

Význam pro hráčskou komunitu

Level formoval generace českých hráčů. Mnoho současných herních novinářů a tvůrců obsahu vyrostlo právě na jeho stránkách. Časopis byl také důležitým zdrojem pro ty, kteří neměli snadný přístup k internetu a chtěli se dozvědět o nových hrách a technologiích.


V únoru 2025 oslavil Level své 30. výročí vydáním 341. čísla. Toto jubilejní vydání přineslo exkluzivní rozhovor s Jordanem Mechnerem, tvůrcem hry Prince of Persia, a vzpomínky bývalých i současných členů redakce. Na obálce se objevila očekávaná česká hra Kingdom Come: Deliverance II od Warhorse Studios.

Dnes jsem dlouholetým věrným předplatitelem a sleduji proměny i vývoj tohoto legendárního časopisu. Přestože většinu herních novinek najdu online, Level si stále drží své kouzlo a pro mě je symbolem kvalitní herní publicistiky. Každé nové číslo beru do ruky s nostalgií a vděčností, že stále existuje.

Co přinese budoucnost? To ukáže čas, ale jedno je jisté. Level je legendou české herní žurnalistiky, která dokázala přežít náročné období a stále si drží své věrné čtenáře. Tak na dalších 30 let!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jedno vanilkové, prosím. Aneb pohled do historie World of WarCraft.

  Prolog “Huh, pání”, nese se právě místností ve které sedím při pomyšlení, že se po velmi dlouhé době vracím nejen k psaní samotného článku, ale dokonce k psaní článku o World of WarCraft. Mnozí mě znají pod přezdívkou Ahurmen, ve světě WoW dříve též jako Aszara, přičemž ve World of WarCraft jsem působil od roku 2006 až do vydání datadisku Mists of Pandaria v roce 2012, kdy jsem s WoW definitivně skončil. Býval jsem šéfredaktorem tehdy největší česko/slovenské fanstránky wowczsite.net, stvořil největší slovník zkratek, slov a pojmů používaných ve světě WoW - konkrétně slovník Nexus WoW, působil v guildě Aeria Gloris a nyní se s Vámi podělím o to, jaké to bylo na prvopočátku všeho. KAPITOLA 1. “Na to nemám...” V době, kdy byl World of WarCraft ještě poměrně čerstvou hrou, tak hodně z nás bylo ve věku, kdy jsme si jen tak nemohli dovolit pořídit si originální hru za 900Kč a už vůbec ne platit měsíční poplatky. “Tak já stáhnu WoWko někde z netu”, povídá mi kamarád se který...

Watch_Dogs: Jak se stát hackerem

Tuhle hru jsme si z obchodu přinášeli jako první a nutno říci, že s dost smíšenými pocity. Neměli jsme prakticky žádná očekávání a popravdě jsme si říkali ,,Ale co, snad to nebude tak zlý". A ono to zlý nebylo, naopak! Děj se hry se odehrává v americkém Chicagu. Město řídí systém CtOS - nejpokročilejší počítačová síť v Americe. Převezmete do rukou hlavního hrdinu, Aidena Pierce, bývalého zlodějíčka a gangstera, ale především zdatného hackera, který nežil zrovna růžovou a spořádanou minulostí. Díky tomu mu na záda dýchá pár rozzlobených nepřátel. To zapříčiní smrt jeho neteře. Z flashbacků se dozvídáme, že jeho neteř byla zabita ,,nepřáteli" při cestě autem právě s Aidenem. Tato událost donutí Aidena jednat a pomstít se všem, kteří jsou za smrt jeho neteře zodpovědní. S tím však moc pochopení nemá Aidenova sestra Nicky, která v pomstě nevidí žádné řešení a snaží se po smrti své dcery jít dál a začít žít, už kvůli jejímu synovi Jacksonovi. Aiden je však rozhodnutý jednat na...

Deník hráče World of Warcraft (1)

Rozhodl jsem se, že pravidelně budu vydávat deníček o hře World of Warcraft. Pěkně od počátku až do konce. O této hře jsem slyšel už před mnoha a mnoha lety. Nejen v časopisech, ale i v televizních seriálech, jako je Jak jsem poznal vaši Matku nebo South-Park. Tato hra je stále velmi populární a prozatím nemá konkurenci. Samozřejmě je tu plno MMORPG titulů, mezi nejznámější patří Guild Wars, SWOTR, The Elder Scrolls Online nebo Metin 2. "Darku, zbláznil jsi se? WoW je hnus a kravina, je to ztráta času!" Hmm, vítejte kritici, vysvětlím vám, proč jsem si World of Warcraft tak oblíbil. První cesta k RPG FPS, sport, arkády... ani nedokážu vyjmenovat všechny typy her. Řekl jsem si, proč nezkusit MMORPG. Dlouho jsem nic nehrál a střílečky už mě přestaly bavit. Chvíli jsem zkoušel demo Army 2, ale to mi moc nevyhovovalo. Běhám sem a tam a hned umřu. To je teda úžasný. Bohužel jsem tedy odstoupil od hraní Army 2 a tím pádem i od DayZ, které jsem ani nezkoušel. Asi by mě to nebavi...

Jak jsem dostal přístup do bety WoW: Warlords of Draenor...

Jednou Blizzard přišel s nápadem uspořádat týdenní “sbírání” uživatelů na sociální síti Twitter za účelem umožnit pár šťastlivcům přístup k betě World of Warcraft: Warlords of Draenor. Ten den jsem nic netušíc přišel domů, celý pomačkaný a utahaný. Celý týden jsme totiž měli náročnou práci, a to stěhování přes 30 kusů skříní a vymalování místnosti. Když jsem přišel domů, byla už noc. Přes moje vyčerpání a pozdní hodinu jsem se odhodlal zapnout PlayStation 4 a vesele hrát The Last of US Remastered. Ještě než jsem šel spát jsem si přečetl povídku o World of Warcraft z dob Vanillu, kterou sepsal kamarád Ahurmen. Byly asi 3 hodiny ráno, když mi začal vibrovat můj Samsung telefon. Po pár nadávkách (bylo už naštěstí po 10. hodině) jsem se podíval na displej. Byla tam notifikace… Twitter - soukromá zpráva od Blizzardu. Mžoural jsem očima a moc nechápal, proč mi ve 3 ráno píšou z Blizzardu. No, nejsem v Americe, tady je už pozdě, přečtu si to ráno.

Recenze konzole Xbox One S

Předchozí konzoli Sony PlayStation 4 jsem nedávno prodal. Nechci říkat, že byl vždycky PlayStation 4 nejlepší. Sony poslední dobou zařízlo PS Vita, PlayStation Now, nesmyslně zrušili výhodné služby. 2 roky jsem se velmi těšil na zpětnou kompatibilitu PlayStation 2 a 3 a nedočkal jsem se. Většina fanoušků by si to přála, jenže Sony tvrdí, že o to není zájem, přitom si mastí kapsy na remasterech her. Ze začátku bylo slibováno, že budeme moci hlasovat o hrách zdarma pro následující měsíc, nakonec to bylo pouze dvakrát a pak se na to zapomnělo. Dalším problémem je infrastruktura v Evropě, do které by mělo Sony investovat. Sliby chyby. S aktualizací firmwaru je na tom Xbox One lépe, u PlayStationu 4 vyjde nový firmware pouze jednou za půl roku. Zpětná kompatibilita Xbox 360, EA Acess a Xbox Game Pass… V roce 2013 mě hodně nepříjemně šokoval Xbox One se spoustou nesmyslných věcí - povinný Kinect, nutné připojení k internetu, regionální omezení. Tehdejší konference Microsoftu byla fiask...

Recenze konzole Sony PlayStation 4

Již je to pomalu týden, co mám doma PlayStation4 a musím říct, že jsem s ním nadmíru spokojený. Předobjednal jsem si jej na CZC.cz, ale zjistil jsem, že objednávka na druhou várku se mě netýká (psali, že ho budu mít až někdy během března). Nakonec jsem si ho objednal 13. ledna za skvělou cenu 11 450 Kč + CZC body. Necelé dva dny poté začalo CZC tiše zdražovat až k 11 990 Kč. Ještěže jsem to koupil dřív, ušetřil jsem 500 - 600 Kč. Uplynul týden a CZC se mi ozvalo mailem a SMS, že si mám zboží vyzvednout. PlayStation4 jsem si koupil jako součást bundle Killzone Shadow Fall (příště určitě bude recenzováno v Náruživých hrách). Když jsem to viděl na vlastní oči, tak jsem byl velice překvapen a nemohl jsem uvěřit tomu, že je to vážně moje. Jako šílený jsem si musel objednat ještě televizi LED, na kterou jsem ale neměl v pokoji místo (spolu s PlayStation 4 by se tam určitě nevešla). S pomocí rodičů byl ale pokoj rychle uklizen a vznikl tak prostor pro moji novou televizi a PlayStation 4.

Pokémon Red a Blue

Pokémony asi nemusím nějak extra představovat. Vyrůstal jsem na anime, hrách a samozřejmě na Ashovi, Pikachu a celé téhle šílenosti kolem Pokémonů, takže bylo vlastně jen otázkou času, kdy se pustím do mangy. Musím říct, že Pokémon Red a Blue mě docela příjemně překvapil. Na první pohled si člověk řekne: jo dobře, Pokémon, chytání potvůrek, souboje, odznaky a jedeme dál. Jenže manga na mě působí trochu jinak než anime. Hlavní hrdina Red mi přijde mnohem víc jako klasický hráč z Pokémon her. Prostě vyrazí do světa, získává Pokémony, bojuje s trenéry a postupně se zlepšuje. A samozřejmě nesmí chybět Blue, který je přesně ten typ rivala, kterého chcete občas praštit Pokéballem po hlavě. Co mě bavilo asi nejvíc, je právě ten pocit, že sleduju svět z původních her Pokémon Red a Blue. Kanto, známí Pokémoni, trenéři, souboje, Team Rocket… člověk u toho má pořád takový ten nostalgický pocit, že tohle přece znám. Zároveň mi přijde, že manga umí být místy trochu vážnější a divočejší než anime. P...