Přeskočit na hlavní obsah

Watch_Dogs: Jak se stát hackerem

Tuhle hru jsme si z obchodu přinášeli jako první a nutno říci, že s dost smíšenými pocity. Neměli jsme prakticky žádná očekávání a popravdě jsme si říkali ,,Ale co, snad to nebude tak zlý". A ono to zlý nebylo, naopak!

Děj se hry se odehrává v americkém Chicagu. Město řídí systém CtOS - nejpokročilejší počítačová síť v Americe. Převezmete do rukou hlavního hrdinu, Aidena Pierce, bývalého zlodějíčka a gangstera, ale především zdatného hackera, který nežil zrovna růžovou a spořádanou minulostí. Díky tomu mu na záda dýchá pár rozzlobených nepřátel. To zapříčiní smrt jeho neteře. Z flashbacků se dozvídáme, že jeho neteř byla zabita ,,nepřáteli" při cestě autem právě s Aidenem. Tato událost donutí Aidena jednat a pomstít se všem, kteří jsou za smrt jeho neteře zodpovědní. S tím však moc pochopení nemá Aidenova sestra Nicky, která v pomstě nevidí žádné řešení a snaží se po smrti své dcery jít dál a začít žít, už kvůli jejímu synovi Jacksonovi.

Aiden je však rozhodnutý jednat na vlastní pěst. Pomáhá mu v tom jeho parťák a spojka Jordi Chin. Jordi Chin je Američan asijského původu, který má trošku svérázný humor a nebere si s nikým servítky. Patří do gangu ,,Fixers" a je jejím lídrem. Pokud potřebujete vyhledat nepřátele nebo naopak zmizet, obraťte se právě na Jordiho.



Ve hře máte možnost se za pomoci svého chytrého telefonu hacknout do mobilů lidí a tím vyslechnout jejich hovory, přečíst SMS konverzace a nebo se jim jednoduše nabourat do internetového bankovnictví a vysát jim z účtu peníze. Ty si pak můžete vybrat z jakéhokoli bankomatu ATM ve městě. Za hotovost máte možnost si kupovat u překupníků v obchodech nejrůznější zbraně nebo součástky do výbušnin, které si můžete v herním menu vytvářet. Nechybí tady ani obchody s oblečením, kde si můžete kupovat nové oblečení. Oblečení je tu i proto, abyste se ztratili z pátrání policii. Musím však říct, že mně se to nikdy nepodařilo, protože jakmile nás honila policie, prodavač s námi nechtěl mít nic společného. Těžko říct, možná jsme na to šli špatně.


Velkou výhodou a plusem hry je otevřený svět. Mapa města je velká. Na Mapě Vám mimo žlutě označené hlavní kampaně svítí ohromné množství vedlejších úkolů a misí a vy si můžete vybrat, co právě chcete plnit. Jednoduše si označíte místo na mapě a za pomocí GPS navigace se k ní, buď pěšky a nebo pohodlně v autě dostanete. Zpět k hackování mobilem, může proniknout do kamerového systému a sledovat dění přes kamery, nebo se za pomoci kamer dostat do místností, které potřebujete a tam hacknout bezpečností systémy a dostat se do dalších úrovní. Tato hra je především o hackování. Po městě je pár Vašich skrýší, kde si Aiden může odpočinout, pošlete ho prostě jednoduše spát a nastavíte čas, kdy chcete aby se vzbudil. Ve skrýši můžete natáhnout do jeho počítače nahrávky spojené s kampaní z odposlechů telefonu a nebo se převléknout do Vašeho zakoupeného oblečení. Na mapě je skrýši docela dost.

Důležité je si ve městě otevřít přístupy do systému CtOS v jednotlivých částech města, abyste mohli telefon používat kdekoliv ve městě. Na mapě je několik věží CtOS, které musíte hacknout a odemknout si tak jednotlivé části města pro hackování. Některé jsou nehlídané, jiné však střeží ozbrojení vojáci. Musíte se tedy prostřílet až ke skříňce CtOS. K čemu to vlastně je? Když budete mít pod vládou všechny části města, můžete při honičkách v autech, ať už s nepřáteli nebo policií ovládat semafory, spouštět brzdící bloky ze země, které zastaví auto, které do nich narazí a bude se Vám tedy snadněji unikat, atd. Hru Vám to tak usnadní.


Vaším dalším hackerským kontaktem ve hře je ,,Badboy17", když se však s hackerem střetnete osobně, zjistíte, že to není muž, jak si Aiden celou dobu myslel, nýbrž je to žena - Clara Lill, která pod přezdívkou jen vystupuje. Clara je hackerka a tatérka, pomůže Vám najít toho, kdo Vám zabil neteř.

Nic se ale nezdá tak, jak to je, v příběhu se objeví plno zápletek a podrazí Vás lidé, od kterých byste to možná nečekali. Potkáte tu další postavy, které mají velký vliv na děj hry. S některými budete spolupracovat, některé musíte postupně odstranit.

Ve hře máte možnost si projít ve vedlejších úkolech různými minihrami, ať už se jedná o sbírání bodů, hraní pokeru, chlastací hra, kelímky (kulička schovaná v některém kelímku), honičky v autech, převoz aut z bodu A do bodu B a jiné. Ve hře si také dávejte pozor na jiné hráče hry, kteří Vás mohou hacknout a vy máte v časovém úseku zjistit, kde nepřátelský hacker je a zneškodnit ho dřív, než Vám na ukazateli hackne veškerá vaše data. Ovládat ve hře můžete i čluny a brouzdat po vodě. Když spadnete do vody, nic se neděje, Aidena vývojáři nezapomněli naučit plavat, což oceňujeme s potleskem, jelikož v jiných hrách, když spadnete do vody, tak je po Vás. Tady si můžete vesele plavat, jak chcete.

Ještě jednou k policii, ta je ve hře dost neodbytná, pokud už po Vás jdou, neberou si servítky a najdou Vás prostě všude. Na ukazateli se začnou objevovat žluté kruhy, kterým se musíte vyhýbat, aby policie nezaměřila Vaši polohu, což upřímně jde těžko, jelikož kruhy se zvětšují a je jich na mapě hodně, takže moc možností nemáte. Pokud chcete utéct pátrání, je dobré ve hře použít rušičku, díky níž na chvilku vyrušíte signál a procenta ,,zaměření" se zastaví, jakmile ale dojde panel až na 100%, jste zaměřeni a musíte unikat. Dobré je se schovat třeba do podzemních tunelů, garáží, nebo pod most, i když na Vás policii povolá vrtulník, tak ani pod mostem nejste v bezpečí.

Ve hře byli nejotravnější policisté, kterých je těžké se zbavit, avšak, když si najdete správný úkryt, pátrání po nějaké době ustane a můžete normálně pokračovat.


Rozhodně tuhle hru nelze srovnávat s GTA, jelikož to prostě není GTA, a tak je také zapotřebí k Watch Dogs přistupovat. Někomu zpočátku nemusí vyhovovat ovládání, především vozidel, nicméně rychle se do toho dostanete, protože to není nic těžkého. Příběh má hodně zápletek, možná to může působit zmateně, někomu to může vadit, nám to nevadilo, děj hry směřuje tam, kam to každý čeká, ale ani to nekazí dojem. Nás to bavilo a to je to hlavní. Není to nejlepší hra, kterou kdy kdo hrál, ale neurazí a nenudí. Jediné, co může být časem otravné je neustále se opakující hackování systémů, mobilů a kamer, ale o tom prostě ta hra je.

Klady:
+ otevřený svět, velká mapa města
+ město Chicago je ve hře plné lidí a zkrátka žije
+ velké množství kampaní, mimo dějové linky je tu velké množství vedlejších misí
+ grafické zpracování hry
+ velké monžství aut, zbraní a jiných předmětů

Zápory:
- hlavní dějová linka, příběh trošku ,,pokulhává", i když záměr byl dobrý, zpracování už trochu horší, něco tam chybí
- zbavit se policie je ve hře opravdu těžké
- hackování kamer, mobilů a jiných zařízení se postupem času může stát otravným a stereotypnním
- nedá se střílet z auta


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jedno vanilkové, prosím. Aneb pohled do historie World of WarCraft.

  Prolog “Huh, pání”, nese se právě místností ve které sedím při pomyšlení, že se po velmi dlouhé době vracím nejen k psaní samotného článku, ale dokonce k psaní článku o World of WarCraft. Mnozí mě znají pod přezdívkou Ahurmen, ve světě WoW dříve též jako Aszara, přičemž ve World of WarCraft jsem působil od roku 2006 až do vydání datadisku Mists of Pandaria v roce 2012, kdy jsem s WoW definitivně skončil. Býval jsem šéfredaktorem tehdy největší česko/slovenské fanstránky wowczsite.net, stvořil největší slovník zkratek, slov a pojmů používaných ve světě WoW - konkrétně slovník Nexus WoW, působil v guildě Aeria Gloris a nyní se s Vámi podělím o to, jaké to bylo na prvopočátku všeho. KAPITOLA 1. “Na to nemám...” V době, kdy byl World of WarCraft ještě poměrně čerstvou hrou, tak hodně z nás bylo ve věku, kdy jsme si jen tak nemohli dovolit pořídit si originální hru za 900Kč a už vůbec ne platit měsíční poplatky. “Tak já stáhnu WoWko někde z netu”, povídá mi kamarád se který...

Deník hráče World of Warcraft (1)

Rozhodl jsem se, že pravidelně budu vydávat deníček o hře World of Warcraft. Pěkně od počátku až do konce. O této hře jsem slyšel už před mnoha a mnoha lety. Nejen v časopisech, ale i v televizních seriálech, jako je Jak jsem poznal vaši Matku nebo South-Park. Tato hra je stále velmi populární a prozatím nemá konkurenci. Samozřejmě je tu plno MMORPG titulů, mezi nejznámější patří Guild Wars, SWOTR, The Elder Scrolls Online nebo Metin 2. "Darku, zbláznil jsi se? WoW je hnus a kravina, je to ztráta času!" Hmm, vítejte kritici, vysvětlím vám, proč jsem si World of Warcraft tak oblíbil. První cesta k RPG FPS, sport, arkády... ani nedokážu vyjmenovat všechny typy her. Řekl jsem si, proč nezkusit MMORPG. Dlouho jsem nic nehrál a střílečky už mě přestaly bavit. Chvíli jsem zkoušel demo Army 2, ale to mi moc nevyhovovalo. Běhám sem a tam a hned umřu. To je teda úžasný. Bohužel jsem tedy odstoupil od hraní Army 2 a tím pádem i od DayZ, které jsem ani nezkoušel. Asi by mě to nebavi...

Jak jsem dostal přístup do bety WoW: Warlords of Draenor...

Jednou Blizzard přišel s nápadem uspořádat týdenní “sbírání” uživatelů na sociální síti Twitter za účelem umožnit pár šťastlivcům přístup k betě World of Warcraft: Warlords of Draenor. Ten den jsem nic netušíc přišel domů, celý pomačkaný a utahaný. Celý týden jsme totiž měli náročnou práci, a to stěhování přes 30 kusů skříní a vymalování místnosti. Když jsem přišel domů, byla už noc. Přes moje vyčerpání a pozdní hodinu jsem se odhodlal zapnout PlayStation 4 a vesele hrát The Last of US Remastered. Ještě než jsem šel spát jsem si přečetl povídku o World of Warcraft z dob Vanillu, kterou sepsal kamarád Ahurmen. Byly asi 3 hodiny ráno, když mi začal vibrovat můj Samsung telefon. Po pár nadávkách (bylo už naštěstí po 10. hodině) jsem se podíval na displej. Byla tam notifikace… Twitter - soukromá zpráva od Blizzardu. Mžoural jsem očima a moc nechápal, proč mi ve 3 ráno píšou z Blizzardu. No, nejsem v Americe, tady je už pozdě, přečtu si to ráno.

Recenze konzole Xbox One S

Předchozí konzoli Sony PlayStation 4 jsem nedávno prodal. Nechci říkat, že byl vždycky PlayStation 4 nejlepší. Sony poslední dobou zařízlo PS Vita, PlayStation Now, nesmyslně zrušili výhodné služby. 2 roky jsem se velmi těšil na zpětnou kompatibilitu PlayStation 2 a 3 a nedočkal jsem se. Většina fanoušků by si to přála, jenže Sony tvrdí, že o to není zájem, přitom si mastí kapsy na remasterech her. Ze začátku bylo slibováno, že budeme moci hlasovat o hrách zdarma pro následující měsíc, nakonec to bylo pouze dvakrát a pak se na to zapomnělo. Dalším problémem je infrastruktura v Evropě, do které by mělo Sony investovat. Sliby chyby. S aktualizací firmwaru je na tom Xbox One lépe, u PlayStationu 4 vyjde nový firmware pouze jednou za půl roku. Zpětná kompatibilita Xbox 360, EA Acess a Xbox Game Pass… V roce 2013 mě hodně nepříjemně šokoval Xbox One se spoustou nesmyslných věcí - povinný Kinect, nutné připojení k internetu, regionální omezení. Tehdejší konference Microsoftu byla fiask...

World of Warcraft: Warlords of Draenor - Cesta do Draenora (1)

V minulém článku jste si mohli přečíst, jak jsem se dostal do bety Warlords of Draenor . Dnes budu vyprávět o tom, proč jsem se rozhodl cestovat na alternativní planetu Draenor. Pro ty, kteří nehráli poslední patch Mists of Pandaria, přiblížím boj proti Garrosh Hellscream. Poslední patch přidal epický end game a hlavně možnost hrát poslední raid Siege of Orgrimmar. Všichni hráči se vydali bojovat s oním Garroshem Hellscream. Když bylo po všem a přišel Thrall, tak z toho byl velice zklamaný. Věděl, že tohle by si otec, Grommash Hellscream, rozhodně nepřál. Chtěl Garroshe umlátit kladivem, ale na poslední chvíli ho zarazil Varian Wrynn. O Garroshově osudu tedy rozhodne soud.

Homebrew pro macOS #1: Co je Homebrew a proč ho vůbec chtít

Pamatuju si to jako dnes. Psal se rok 2006, seděl jsem u svého starého počítače s Windows XP a poprvé jsem zkoušel spustit Linux z live CD. Byla to česká distribuce Slax a já tehdy nevěřil vlastním očím. Systém se rozběhl z CD bez instalace, načetl grafické prostředí a dokonce jsem se přes Kopete připojil na ICQ. Pro patnáctiletého kluka, který do té doby znal jen Windows, to byl naprosto magický zážitek. První dotek s tím, že si systém můžeš přizpůsobit. Že máš věci pod kontrolou. A tahle fascinace mi zůstala. I když dnes používám macOS, ten pocit „moci pod kapotou“ hledám dál. A právě díky Homebrew jsem ho našel znovu. Co je vlastně Homebrew? Homebrew je open-source správce balíčků pro macOS (a dnes už i Linux), který umožňuje jednoduše instalovat software a nástroje, které nejsou běžně součástí systému. V praxi to znamená, že pomocí jednoho příkazu v terminálu si můžeš stáhnout a nainstalovat utility jako wget, htop, git, node, python, ffmpeg a stovky dalších. Bez klikání, bez hledá...