Pokémony asi nemusím nějak extra představovat. Vyrůstal jsem na anime, hrách a samozřejmě na Ashovi, Pikachu a celé téhle šílenosti kolem Pokémonů, takže bylo vlastně jen otázkou času, kdy se pustím do mangy.
Musím říct, že Pokémon Red a Blue mě docela příjemně překvapil. Na první pohled si člověk řekne: jo dobře, Pokémon, chytání potvůrek, souboje, odznaky a jedeme dál. Jenže manga na mě působí trochu jinak než anime. Hlavní hrdina Red mi přijde mnohem víc jako klasický hráč z Pokémon her. Prostě vyrazí do světa, získává Pokémony, bojuje s trenéry a postupně se zlepšuje. A samozřejmě nesmí chybět Blue, který je přesně ten typ rivala, kterého chcete občas praštit Pokéballem po hlavě.
Co mě bavilo asi nejvíc, je právě ten pocit, že sleduju svět z původních her Pokémon Red a Blue. Kanto, známí Pokémoni, trenéři, souboje, Team Rocket… člověk u toho má pořád takový ten nostalgický pocit, že tohle přece znám. Zároveň mi přijde, že manga umí být místy trochu vážnější a divočejší než anime. Pokémoni tady nejsou jen roztomilá zvířátka, která každou chvíli řeknou svoje jméno. Souboje mají větší tempo a některé situace působí mnohem nebezpečněji. Právě to se mi líbí. Není to úplně kopie seriálu s jinými obrázky. Má to vlastní styl a člověk může Pokémon svět vidět zase trochu z jiné strany.
Kresba je samozřejmě staršího stylu, ale mně to vůbec nevadí. Naopak k původnímu Kantu mi to sedí perfektně a má to takovou tu správnou starou Pokémon atmosféru. Jestli bych měl něco vytknout, tak některé části jedou docela rychle a občas bych chtěl, aby určitý souboj nebo Pokémon dostal trochu víc prostoru. Ale zároveň se díky tomu manga dobře čte a stránky mizí jedna za druhou.
Za mě je Pokémon Red a Blue ideální hlavně pro člověka, který Pokémony znal už jako dítě a chce si připomenout úplný začátek celé série trochu jiným způsobem.
Já jsem u toho měl hlavně obrovskou nostalgii. Game Boy, Kanto, první generace, Pikachu, Charmander, Bulbasaur, Squirtle… prostě starej dědek se zase na chvíli vrátil do dětství.
Hodnocení: 8,5/10 Ajo…po přečtení mám zase chuť rozehrát Pokémon Red. Takže díky, mango.
Musím říct, že Pokémon Red a Blue mě docela příjemně překvapil. Na první pohled si člověk řekne: jo dobře, Pokémon, chytání potvůrek, souboje, odznaky a jedeme dál. Jenže manga na mě působí trochu jinak než anime. Hlavní hrdina Red mi přijde mnohem víc jako klasický hráč z Pokémon her. Prostě vyrazí do světa, získává Pokémony, bojuje s trenéry a postupně se zlepšuje. A samozřejmě nesmí chybět Blue, který je přesně ten typ rivala, kterého chcete občas praštit Pokéballem po hlavě.
Co mě bavilo asi nejvíc, je právě ten pocit, že sleduju svět z původních her Pokémon Red a Blue. Kanto, známí Pokémoni, trenéři, souboje, Team Rocket… člověk u toho má pořád takový ten nostalgický pocit, že tohle přece znám. Zároveň mi přijde, že manga umí být místy trochu vážnější a divočejší než anime. Pokémoni tady nejsou jen roztomilá zvířátka, která každou chvíli řeknou svoje jméno. Souboje mají větší tempo a některé situace působí mnohem nebezpečněji. Právě to se mi líbí. Není to úplně kopie seriálu s jinými obrázky. Má to vlastní styl a člověk může Pokémon svět vidět zase trochu z jiné strany.
Kresba je samozřejmě staršího stylu, ale mně to vůbec nevadí. Naopak k původnímu Kantu mi to sedí perfektně a má to takovou tu správnou starou Pokémon atmosféru. Jestli bych měl něco vytknout, tak některé části jedou docela rychle a občas bych chtěl, aby určitý souboj nebo Pokémon dostal trochu víc prostoru. Ale zároveň se díky tomu manga dobře čte a stránky mizí jedna za druhou.
Za mě je Pokémon Red a Blue ideální hlavně pro člověka, který Pokémony znal už jako dítě a chce si připomenout úplný začátek celé série trochu jiným způsobem.
Já jsem u toho měl hlavně obrovskou nostalgii. Game Boy, Kanto, první generace, Pikachu, Charmander, Bulbasaur, Squirtle… prostě starej dědek se zase na chvíli vrátil do dětství.
Hodnocení: 8,5/10 Ajo…po přečtení mám zase chuť rozehrát Pokémon Red. Takže díky, mango.
Komentáře
Okomentovat