Přeskočit na hlavní obsah

Homebrew pro macOS #1: Co je Homebrew a proč ho vůbec chtít

Pamatuju si to jako dnes. Psal se rok 2006, seděl jsem u svého starého počítače s Windows XP a poprvé jsem zkoušel spustit Linux z live CD. Byla to česká distribuce Slax a já tehdy nevěřil vlastním očím. Systém se rozběhl z CD bez instalace, načetl grafické prostředí a dokonce jsem se přes Kopete připojil na ICQ. Pro patnáctiletého kluka, který do té doby znal jen Windows, to byl naprosto magický zážitek. První dotek s tím, že si systém můžeš přizpůsobit. Že máš věci pod kontrolou.

A tahle fascinace mi zůstala. I když dnes používám macOS, ten pocit „moci pod kapotou“ hledám dál. A právě díky Homebrew jsem ho našel znovu.

Co je vlastně Homebrew?

Homebrew je open-source správce balíčků pro macOS (a dnes už i Linux), který umožňuje jednoduše instalovat software a nástroje, které nejsou běžně součástí systému. V praxi to znamená, že pomocí jednoho příkazu v terminálu si můžeš stáhnout a nainstalovat utility jako wget, htop, git, node, python, ffmpeg a stovky dalších. Bez klikání, bez hledání po internetu, bez instalačních průvodců.
“The missing package manager for macOS.”
brew.sh

Tohle jednoduché heslo přesně vystihuje podstatu. Homebrew zaplňuje mezeru, kterou Apple nikdy oficiálně neřešil.

Trochu historie o Homebrew

Homebrew vznikl v roce 2009, autorem je vývojář Max Howell, který měl tehdy jasnou myšlenku – přinést na macOS něco jako apt z Ubuntu nebo pacman z Arch Linuxu. Chtěl, aby šlo snadno instalovat open-source nástroje bez nutnosti ruční kompilace. Zajímavé je, že i když byl Homebrew určen původně jen pro macOS, už v roce 2013 vznikl neoficiální fork Linuxbrew, který přenesl podobnou filozofii na Linux. Ten byl v roce 2019 sloučen zpět do hlavního projektu a od té doby Homebrew oficiálně podporuje i Linux a WSL pro Windows.
“Homebrew officially supports Linux and Windows 10 (with Windows Subsystem for Linux).”
brew.sh, únor 2019
I když Apple Homebrew nikdy nezačlenil do systému, vývojáři Applu ho často používají. Můžeš ho zahlédnout ve skriptech, na screenech z WWDC nebo jako nástroj při testování a prototypování. Mezi vývojáři Apple patří k běžné výbavě.

A proč ho používat Homebrew?

Možná si říkáš, proč by tě měl nějaký „terminálový správce“ zajímat. Není to jen pro programátory?
Vůbec ne. Homebrew využije každý, kdo:

- chce mít systém čistý a pod kontrolou
- hledá nástroje, které nejsou v App Store
- nechce ztrácet čas klikáním na instalačky z náhodných webů
- potřebuje emulátory, převodníky videa, správce databází, nástroje pro web atd.

Například v praxi:

brew install youtube-dlumožní stáhnout video z YouTube,

brew install ffmpeg - převede jakýkoliv video nebo audio soubor,

brew install git - základní nástroj pro správu verzí,

brew install dosboxstaré DOSové hry? Není problém.

Homebrew zkrátka odemkne sílu macOS, kterou bys jinak neměl možnost jednoduše využít.

Jak to vypadá v praxi?

Po instalaci Homebrew (k tomu se dostaneme v dalším dílu) budeš používat jednoduchý příkaz brew. Třeba brew install git a to je celé. Systém si nástroj stáhne, nainstaluje a zpřístupní. Všechno funguje konzistentně, přehledně a bez zbytečných kliků.

Jsem člověk, který má rád, když má věci pod kontrolou. Chci přesně vědět, co mám v systému, a mít možnost kdykoliv všechno jednoduše obnovit. Homebrew mi to umožňuje. Pomocí příkazu brew bundle můžu ze souboru Brewfile během několika minut znovu nainstalovat celý svůj software na nový Mac.

Bez hledání. Bez Googlení. Bez zbytečností.

A co je na tom nejlepší? Můžu si nainstalovat nejen vývojářské nástroje, ale i věci pro zábavu. RetroArch, emulátory, tmux, mpv, ImageMagick… Mám všechno pod kontrolou. Nic se mi nerozsype. A když už ano, pomůže brew doctor. Pokud jsi na terminál nikdy nesáhl, neboj se toho. Není to žádná magie. Stačí trocha trpělivosti a chuť poznat, co vlastně na Macu všechno máš.

Homebrew je jako skrytý portál do světa, který jinak zůstává běžnému uživateli zavřený. Neotvírá se náhodným klikáním, ale jedním jednoduchým příkazem. Je to pro mě přirozené pokračování té radosti, kterou jsem cítil, když se mi tehdy Slax rozběhl z CD a já měl poprvé pocit, že tomu rozumím.

Dnes už mi nestačí jen klikání a vizuální efekty. Chci vědět, co dělám. A chci nástroje, které mi dají svobodu. Právě proto mám Homebrew rád. A pokud máš Mac, myslím, že si ho zamiluješ taky.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Watch_Dogs: Jak se stát hackerem

Tuhle hru jsme si z obchodu přinášeli jako první a nutno říci, že s dost smíšenými pocity. Neměli jsme prakticky žádná očekávání a popravdě jsme si říkali ,,Ale co, snad to nebude tak zlý". A ono to zlý nebylo, naopak! Děj se hry se odehrává v americkém Chicagu. Město řídí systém CtOS - nejpokročilejší počítačová síť v Americe. Převezmete do rukou hlavního hrdinu, Aidena Pierce, bývalého zlodějíčka a gangstera, ale především zdatného hackera, který nežil zrovna růžovou a spořádanou minulostí. Díky tomu mu na záda dýchá pár rozzlobených nepřátel. To zapříčiní smrt jeho neteře. Z flashbacků se dozvídáme, že jeho neteř byla zabita ,,nepřáteli" při cestě autem právě s Aidenem. Tato událost donutí Aidena jednat a pomstít se všem, kteří jsou za smrt jeho neteře zodpovědní. S tím však moc pochopení nemá Aidenova sestra Nicky, která v pomstě nevidí žádné řešení a snaží se po smrti své dcery jít dál a začít žít, už kvůli jejímu synovi Jacksonovi. Aiden je však rozhodnutý jednat na...

Jedno vanilkové, prosím. Aneb pohled do historie World of WarCraft.

  Prolog “Huh, pání”, nese se právě místností ve které sedím při pomyšlení, že se po velmi dlouhé době vracím nejen k psaní samotného článku, ale dokonce k psaní článku o World of WarCraft. Mnozí mě znají pod přezdívkou Ahurmen, ve světě WoW dříve též jako Aszara, přičemž ve World of WarCraft jsem působil od roku 2006 až do vydání datadisku Mists of Pandaria v roce 2012, kdy jsem s WoW definitivně skončil. Býval jsem šéfredaktorem tehdy největší česko/slovenské fanstránky wowczsite.net, stvořil největší slovník zkratek, slov a pojmů používaných ve světě WoW - konkrétně slovník Nexus WoW, působil v guildě Aeria Gloris a nyní se s Vámi podělím o to, jaké to bylo na prvopočátku všeho. KAPITOLA 1. “Na to nemám...” V době, kdy byl World of WarCraft ještě poměrně čerstvou hrou, tak hodně z nás bylo ve věku, kdy jsme si jen tak nemohli dovolit pořídit si originální hru za 900Kč a už vůbec ne platit měsíční poplatky. “Tak já stáhnu WoWko někde z netu”, povídá mi kamarád se který...

Deník hráče World of Warcraft (1)

Rozhodl jsem se, že pravidelně budu vydávat deníček o hře World of Warcraft. Pěkně od počátku až do konce. O této hře jsem slyšel už před mnoha a mnoha lety. Nejen v časopisech, ale i v televizních seriálech, jako je Jak jsem poznal vaši Matku nebo South-Park. Tato hra je stále velmi populární a prozatím nemá konkurenci. Samozřejmě je tu plno MMORPG titulů, mezi nejznámější patří Guild Wars, SWOTR, The Elder Scrolls Online nebo Metin 2. "Darku, zbláznil jsi se? WoW je hnus a kravina, je to ztráta času!" Hmm, vítejte kritici, vysvětlím vám, proč jsem si World of Warcraft tak oblíbil. První cesta k RPG FPS, sport, arkády... ani nedokážu vyjmenovat všechny typy her. Řekl jsem si, proč nezkusit MMORPG. Dlouho jsem nic nehrál a střílečky už mě přestaly bavit. Chvíli jsem zkoušel demo Army 2, ale to mi moc nevyhovovalo. Běhám sem a tam a hned umřu. To je teda úžasný. Bohužel jsem tedy odstoupil od hraní Army 2 a tím pádem i od DayZ, které jsem ani nezkoušel. Asi by mě to nebavi...

Recenze konzole Xbox One S

Předchozí konzoli Sony PlayStation 4 jsem nedávno prodal. Nechci říkat, že byl vždycky PlayStation 4 nejlepší. Sony poslední dobou zařízlo PS Vita, PlayStation Now, nesmyslně zrušili výhodné služby. 2 roky jsem se velmi těšil na zpětnou kompatibilitu PlayStation 2 a 3 a nedočkal jsem se. Většina fanoušků by si to přála, jenže Sony tvrdí, že o to není zájem, přitom si mastí kapsy na remasterech her. Ze začátku bylo slibováno, že budeme moci hlasovat o hrách zdarma pro následující měsíc, nakonec to bylo pouze dvakrát a pak se na to zapomnělo. Dalším problémem je infrastruktura v Evropě, do které by mělo Sony investovat. Sliby chyby. S aktualizací firmwaru je na tom Xbox One lépe, u PlayStationu 4 vyjde nový firmware pouze jednou za půl roku. Zpětná kompatibilita Xbox 360, EA Acess a Xbox Game Pass… V roce 2013 mě hodně nepříjemně šokoval Xbox One se spoustou nesmyslných věcí - povinný Kinect, nutné připojení k internetu, regionální omezení. Tehdejší konference Microsoftu byla fiask...

Jak jsem dostal přístup do bety WoW: Warlords of Draenor...

Jednou Blizzard přišel s nápadem uspořádat týdenní “sbírání” uživatelů na sociální síti Twitter za účelem umožnit pár šťastlivcům přístup k betě World of Warcraft: Warlords of Draenor. Ten den jsem nic netušíc přišel domů, celý pomačkaný a utahaný. Celý týden jsme totiž měli náročnou práci, a to stěhování přes 30 kusů skříní a vymalování místnosti. Když jsem přišel domů, byla už noc. Přes moje vyčerpání a pozdní hodinu jsem se odhodlal zapnout PlayStation 4 a vesele hrát The Last of US Remastered. Ještě než jsem šel spát jsem si přečetl povídku o World of Warcraft z dob Vanillu, kterou sepsal kamarád Ahurmen. Byly asi 3 hodiny ráno, když mi začal vibrovat můj Samsung telefon. Po pár nadávkách (bylo už naštěstí po 10. hodině) jsem se podíval na displej. Byla tam notifikace… Twitter - soukromá zpráva od Blizzardu. Mžoural jsem očima a moc nechápal, proč mi ve 3 ráno píšou z Blizzardu. No, nejsem v Americe, tady je už pozdě, přečtu si to ráno.

Proč mě Switch 2 nadchnul víc, než jsem čekal…

Někdy má člověk pocit, že se z her nějak vyrostl. Ne že by je neměl rád, ale spíš se vytratí chuť si sednout, pustit něco a neřešit čas. Přesně tak jsem to měl poslední roky. Měl jsem první verzi Nintenda Switch, pak dokonce krásnou OLED edici Scarlet & Violet. Hrál jsem občas, spíš z nostalgie než ze skutečné radosti. Konzole zůstávala vypnutá, hry se kupily, ale já je neotevíral. Když ale přišlo oznámení Nintendo Switch 2, něco se ve mně pohnulo. Možná zvědavost, možná naděje, že by to mohlo znovu probudit tu herní jiskru. A tak jsem si při launchi pořídil bundle s Mario Kart World. Přiznávám, trochu jsem to bral jako experiment. Chtěl jsem zjistit, jestli mě to zase chytne.  Chytilo. A pořádně.  První dojem a pocit návratu Rozbalování konzole byl zážitek sám o sobě. Všechno krásně sedělo, působilo kvalitně a moderně. První spuštění bylo rychlé, systém běžel svižně, bez zbytečností a zahlcení. Konzole je tichá, drží si stabilní výkon a i v handheld režimu se hraje pohodl...

30 let časopisu Levelu: Můj herní průvodce od dětství až dodnes...

Časopis Level je fenoménem české herní scény už neuvěřitelných 30 let. Od svého vzniku v roce 1995 prošel mnoha změnami, krizemi i triumfy, které formovaly jeho současnou podobu. Pro mě osobně je Level srdeční záležitostí. Provázel mě od chvíle, kdy jsem jako kluk poprvé držel jeho číslo v ruce, až do dnešních dnů. Pojďme si společně připomenout jeho historii, klíčové momenty a jeho význam pro české hráče. Moje první setkání s Levelem Můj první časopis Level jsem držel v ruce v roce 2004. Bylo mi kolem třinácti let a v té době byl internet sice dostupný, ale ne všude a ne vždy. Herní časopisy měly obrovskou váhu, protože přinášely nejen recenze, ale i návody, novinky a někdy i plné hry na CD či DVD. Pamatuji si, jak jsem hltal každou stránku, fascinován nejen recenzemi her, ale i obsáhlými tématy a rozhovory s vývojáři. Střídavě jsem si kupoval i časopis Doupě, ale Level měl pro mě vždy něco navíc. Byla to kombinace skvělého psaní, kvalitních recenzí a samozřejmě příloh, které mě dokáz...