Včera mi tuhle mangu připomněl jeden kámoš z přátel, co mi úplně random napsal, jestli znám Spirálu od Junji Ita. No a tím mi ji samozřejmě zase nacpal do hlavy. Prý kvůli tomu pak skoro celou noc nemohl přestat myslet na některé scény… a já si ráno řekl, že když už mi ji takhle připomněl, tak rovnou napíšu recenzi. Spirálu od Junji Ita jsem chtěl zkusit hlavně proto, že jeho jméno člověk u hororové mangy slyší úplně všude. A už samotný nápad mi přišel dost bizarní – malé japonské město, kde se postupně všechno začne točit kolem spirál. Ne duchové, ne démoni, ne klasický vrah… prostě spirála. Právě na tom je asi nejšílenější, že něco tak obyčejného dokáže Junji Ito proměnit v něco, na co se po přečtení začneš dívat úplně jinak.
Hlavní postavou je Kirie, která žije v městečku Kurouzu. Její přítel Shuichi začne mít pocit, že s městem není něco v pořádku a že je nějakým způsobem posedlé spirálami. Ze začátku to zní jako totální nesmysl. Jenže pak se začnou dít fakt divné věci a všechno jde postupně víc a víc do háje.
První příběhy působí ještě relativně komorně. Jeden člověk se spirálami úplně zblázní, jiný se jich začne děsit a postupně je jasné, že nejde jen o psychickou poruchu. Spirála se začne objevovat úplně všude – ve vlasech, těle, přírodě, počasí a vlastně v celém městě a některé nápady jsou fakt nechutné.
Ne ani tak stylem, že by tam lítaly litry krve. Junji Ito funguje hlavně tím, že nakreslí něco, na co se díváš pár sekund a mozek ti říká… co to sakra je. Některé deformace těla jsou fakt nepříjemné a právě kresba je podle mě nejsilnější stránka celé mangy. Černobílá kresba mi k hororu sedí mnohem víc než barva. Některé stránky vypadají normálně a pak otočíš stránku a najednou tam je panel s něčím úplně odporným. A to funguje skvěle, protože nikdy nevíš, co tě čeká dál. Líbí se mi to, že Spirála nestaví jen na lekačkách. Tady tě žádný zvuk nevyděsí. Musí to fungovat čistě obrazem a nápadem. A to se podle mě daří fakt dobře.
Hlavní postavou je Kirie, která žije v městečku Kurouzu. Její přítel Shuichi začne mít pocit, že s městem není něco v pořádku a že je nějakým způsobem posedlé spirálami. Ze začátku to zní jako totální nesmysl. Jenže pak se začnou dít fakt divné věci a všechno jde postupně víc a víc do háje.
První příběhy působí ještě relativně komorně. Jeden člověk se spirálami úplně zblázní, jiný se jich začne děsit a postupně je jasné, že nejde jen o psychickou poruchu. Spirála se začne objevovat úplně všude – ve vlasech, těle, přírodě, počasí a vlastně v celém městě a některé nápady jsou fakt nechutné.
Ne ani tak stylem, že by tam lítaly litry krve. Junji Ito funguje hlavně tím, že nakreslí něco, na co se díváš pár sekund a mozek ti říká… co to sakra je. Některé deformace těla jsou fakt nepříjemné a právě kresba je podle mě nejsilnější stránka celé mangy. Černobílá kresba mi k hororu sedí mnohem víc než barva. Některé stránky vypadají normálně a pak otočíš stránku a najednou tam je panel s něčím úplně odporným. A to funguje skvěle, protože nikdy nevíš, co tě čeká dál. Líbí se mi to, že Spirála nestaví jen na lekačkách. Tady tě žádný zvuk nevyděsí. Musí to fungovat čistě obrazem a nápadem. A to se podle mě daří fakt dobře.
Teď trochu kontroverznější část...
Nemyslím si, že je Spirála dokonalý horor, jak se o ní někdy mluví. Některé kapitoly jsou fakt výborné a nepříjemné, ale jiné už působí skoro absurdně. Občas jsem nevěděl, jestli se mám bát, nebo se spíš smát tomu, kam až to autor dokázal dotáhnout. Někdy je ten nápad už tak přepálený, že to přestává být děsivé a začne to působit skoro jako černá komedie. Další věc jsou postavy. Kirie vidí během příběhu tolik šíleností, že normální člověk by sbalil batoh a utekl po první kapitole. Jenže ona zůstává a reaguje na některé věci až moc klidně. Shuichi je v tomhle rozumnější, protože od začátku říká, že město je v háji a měli by okamžitě zmizet. Já si při čtení několikrát říkal… poslouchej Shuichiho a prostě uteč. Zároveň ale chápu, že kdyby všichni udělali logickou věc a odjeli, manga by měla dvacet stran.
Další věc je samotný princip spirály. Pokud někdo potřebuje u hororu přesné vysvětlení, odkud se to vzalo a jak to funguje, tady může být zklamaný. Spirála je spíš něco nevysvětlitelného. Prostě existuje a postupně si bere celé město. Naopak mám u hororu někdy radši, když mi autor všechno nevysvětlí. Jakmile víš přesně proč, trochu to kouzlo zmizí. Tady dlouho vůbec netušíš, proti čemu postavy stojí. A čím dál jdeš, tím víc máš pocit, že proti tomu možná ani bojovat nejde. Spirála navíc není horor, po kterém bys nemohl spát. Spíš ti znechutí úplně normální tvary, kterých sis celý život nevšímal.
Po přečtení se pak díváš na ulitu šneka, vír ve vodě nebo jakoukoliv spirálu a říkáš si… díky Junji Ito. A ano… šneci. Kdo četl, ví. Tohle už mi z hlavy asi jen tak nezmizí.
Celkově mě Spirála bavila hlavně originalitou. Nevím, co musel mít Junji Ito v hlavě, aby se podíval na spirálu a udělal z ní několik svazků hororu, ale funguje to. Některé kapitoly jsou výrazně lepší než jiné a místy je ta absurdita už moc. Ale zároveň je to jedna z mála mang, která dokáže z tak jednoduché věci vytěžit tolik bizarních a nechutných nápadů. Pokud někdo čeká klasický horor s démonem nebo vrahem, tohle je úplně jiná liga. Spíš body horror, psychologická nepohoda a postupné šílenství celého města. Za mě právě kresba dělá možná větší část hororu než příběh. Některé panely si chceš prohlížet dlouho kvůli detailům… a zároveň je už nikdy nechceš vidět.
Hodnocení: 9/10 Není to bezchybná manga a některé části jsou už tak absurdní, že mě spíš pobavily než vyděsily. Ale originalitu tomu upřít nejde. Hlavně… kdo dokáže udělat z obyčejné spirály něco tak nepříjemného, ten si uznání zaslouží. Jen už se asi nikdy nebudu dívat na šneka úplně stejně.
Další věc je samotný princip spirály. Pokud někdo potřebuje u hororu přesné vysvětlení, odkud se to vzalo a jak to funguje, tady může být zklamaný. Spirála je spíš něco nevysvětlitelného. Prostě existuje a postupně si bere celé město. Naopak mám u hororu někdy radši, když mi autor všechno nevysvětlí. Jakmile víš přesně proč, trochu to kouzlo zmizí. Tady dlouho vůbec netušíš, proti čemu postavy stojí. A čím dál jdeš, tím víc máš pocit, že proti tomu možná ani bojovat nejde. Spirála navíc není horor, po kterém bys nemohl spát. Spíš ti znechutí úplně normální tvary, kterých sis celý život nevšímal.
Po přečtení se pak díváš na ulitu šneka, vír ve vodě nebo jakoukoliv spirálu a říkáš si… díky Junji Ito. A ano… šneci. Kdo četl, ví. Tohle už mi z hlavy asi jen tak nezmizí.
Celkově mě Spirála bavila hlavně originalitou. Nevím, co musel mít Junji Ito v hlavě, aby se podíval na spirálu a udělal z ní několik svazků hororu, ale funguje to. Některé kapitoly jsou výrazně lepší než jiné a místy je ta absurdita už moc. Ale zároveň je to jedna z mála mang, která dokáže z tak jednoduché věci vytěžit tolik bizarních a nechutných nápadů. Pokud někdo čeká klasický horor s démonem nebo vrahem, tohle je úplně jiná liga. Spíš body horror, psychologická nepohoda a postupné šílenství celého města. Za mě právě kresba dělá možná větší část hororu než příběh. Některé panely si chceš prohlížet dlouho kvůli detailům… a zároveň je už nikdy nechceš vidět.
Hodnocení: 9/10 Není to bezchybná manga a některé části jsou už tak absurdní, že mě spíš pobavily než vyděsily. Ale originalitu tomu upřít nejde. Hlavně… kdo dokáže udělat z obyčejné spirály něco tak nepříjemného, ten si uznání zaslouží. Jen už se asi nikdy nebudu dívat na šneka úplně stejně.
Komentáře
Okomentovat