Moje cesta k macOS nebyla přímá. Na začátku to bylo spíš o zvědavosti. Fascinovala mě historie počítačů, a když jsem se poprvé dozvěděl o Unixu, měl jsem pocit, že jsem objevil něco hlubšího než jen operační systém. Bylo to, jako kdybych narazil na základní kámen moderní technologie. Nejvíc mě zaujal příběh Kennetha Thompsona a Dennise Ritchieho, kteří v Bellových laboratořích položili základy Unixu. Z jednoduchého experimentu vznikl systém, který změnil svět.
Na tohle období rád vzpomínám. Četl jsem o tom, jak Unix vznikl z potřeby vytvořit něco jednoduchého a elegantního, co by vývojářům umožnilo pracovat efektivněji. Principy, jako modularita a jednoduchost, mě fascinovaly. Bylo to něco jiného než běžné “klikací” systémy, které jsem znal. Unix mi připadal jako zenový mistr mezi operačními systémy – klidný, precizní a nekomplikovaný.
Unix mě přirozeně dovedl k Linuxu. Zkoušel jsem různé distribuce a líbilo se mi, jak si člověk mohl všechno přizpůsobit. Bylo to super období – hledal jsem, co mi vyhovuje, a učil se. Jenže postupem času mi začaly chybět některé věci, hlavně propojení s ostatními zařízeními, která jsem používal. Tehdy jsem začal koketovat s macOS.
Přechod na macOS pro mě nebyl jednoduchý. Na první pohled to vypadalo jako systém pro “designéry a hipstery”. Ale čím víc jsem ho poznával, tím víc jsem oceňoval, že pod jeho hezkým rozhraním bije Unixové srdce. Navíc Apple skvěle propojuje všechno, co dělám – od telefonu přes tablet až po notebook. Ekosystém mě jednoduše přesvědčil.
A pak je tu Hexley, maskot Darwinu. Není to asi něco, co by běžný uživatel řešil, ale mě baví, že Apple dal tomuto open-source projektu takový milý symbol. Hexley je vlastně takový kachnozobák (ptakopysk) s vikingskou helmou, který připomíná, že macOS má kořeny v open-source komunitě.
Je to systém, který mě inspiruje. Když si sednu k MacBooku, vím, že mám v ruce nástroj, který mi pomůže tvořit, učit se a objevovat. A co je na tom nejlepší? Vždycky mě překvapí, co dalšího můžu objevit ať už v samotném systému nebo v jeho historii.
Na tohle období rád vzpomínám. Četl jsem o tom, jak Unix vznikl z potřeby vytvořit něco jednoduchého a elegantního, co by vývojářům umožnilo pracovat efektivněji. Principy, jako modularita a jednoduchost, mě fascinovaly. Bylo to něco jiného než běžné “klikací” systémy, které jsem znal. Unix mi připadal jako zenový mistr mezi operačními systémy – klidný, precizní a nekomplikovaný.
Unix mě přirozeně dovedl k Linuxu. Zkoušel jsem různé distribuce a líbilo se mi, jak si člověk mohl všechno přizpůsobit. Bylo to super období – hledal jsem, co mi vyhovuje, a učil se. Jenže postupem času mi začaly chybět některé věci, hlavně propojení s ostatními zařízeními, která jsem používal. Tehdy jsem začal koketovat s macOS.
Přechod na macOS pro mě nebyl jednoduchý. Na první pohled to vypadalo jako systém pro “designéry a hipstery”. Ale čím víc jsem ho poznával, tím víc jsem oceňoval, že pod jeho hezkým rozhraním bije Unixové srdce. Navíc Apple skvěle propojuje všechno, co dělám – od telefonu přes tablet až po notebook. Ekosystém mě jednoduše přesvědčil.
Darwin, XNU a Hexley: Hloubka pod povrchem
Co mě ale na macOS baví nejvíc, je to, co většina lidí ani nevidí – jeho technický základ. Apple postavil macOS na open-source projektu Darwin, který obsahuje jádro XNU. To je taková zajímavá kombinace mikrojádra Mach a BSD Unixu. Díky tomu je systém stabilní, bezpečný a zároveň rychlý.A pak je tu Hexley, maskot Darwinu. Není to asi něco, co by běžný uživatel řešil, ale mě baví, že Apple dal tomuto open-source projektu takový milý symbol. Hexley je vlastně takový kachnozobák (ptakopysk) s vikingskou helmou, který připomíná, že macOS má kořeny v open-source komunitě.
Proč u macOS zůstávám
macOS pro mě znamená rovnováhu mezi stabilitou, jednoduchostí a flexibilitou. Na jedné straně mám přístup k nástrojům, které znám z Unixu, na druhé straně nemusím řešit zbytečné komplikace. Mám rád, že můžu přepnout do terminálu a cítit se jako vývojář, ale zároveň si užívat jednoduchost, když pracuji v aplikacích jako Numbers nebo Lightroom.Je to systém, který mě inspiruje. Když si sednu k MacBooku, vím, že mám v ruce nástroj, který mi pomůže tvořit, učit se a objevovat. A co je na tom nejlepší? Vždycky mě překvapí, co dalšího můžu objevit ať už v samotném systému nebo v jeho historii.
Komentáře
Okomentovat