Někdy má člověk pocit, že se z her nějak vyrostl. Ne že by je neměl rád, ale spíš se vytratí chuť si sednout, pustit něco a neřešit čas. Přesně tak jsem to měl poslední roky. Měl jsem první verzi Nintenda Switch, pak dokonce krásnou OLED edici Scarlet & Violet. Hrál jsem občas, spíš z nostalgie než ze skutečné radosti. Konzole zůstávala vypnutá, hry se kupily, ale já je neotevíral. Když ale přišlo oznámení Nintendo Switch 2, něco se ve mně pohnulo. Možná zvědavost, možná naděje, že by to mohlo znovu probudit tu herní jiskru. A tak jsem si při launchi pořídil bundle s Mario Kart World. Přiznávám, trochu jsem to bral jako experiment. Chtěl jsem zjistit, jestli mě to zase chytne. Chytilo. A pořádně. První dojem a pocit návratu Rozbalování konzole byl zážitek sám o sobě. Všechno krásně sedělo, působilo kvalitně a moderně. První spuštění bylo rychlé, systém běžel svižně, bez zbytečností a zahlcení. Konzole je tichá, drží si stabilní výkon a i v handheld režimu se hraje pohodl...