Možná jsem jeden z mála, ale vážně si myslím, že staré hry mají své kouzlo, které nové tituly zkrátka nemohou nahradit. A přestože je herní průmysl zaměřený na neustálé inovace a grafiku blízkou realitě, já se stále vracím k těm starším, jednodušším hrám. Ale proč vlastně nehraji nové hry? Kouzlo starých her Staré hry mě přitahují svou jednoduchostí a zároveň výzvou. Tyto hry jsou náročné, ale zároveň zábavné. Pamatuji si, jak jsem ve škole seděl, nudil se a myšlenky mi zalétly zpět do minulosti, kdy jsem hrával tituly jako Kóta 236 – 3D střílečka, kde hrajete za vojáka-mravence. To mě přimělo zapnout svůj starý notebook, prohrabat se starými složkami a konečně jsem našel název té hry, na kterou jsem tak dlouho vzpomínal. A co víc, dokázal jsem ji rozběhnout na Windows Vista, i když jsem měl pouze integrovanou grafickou kartu. Byl jsem překvapen, jak hladce hra běžela. Na Kótě 236 jsem si znovu uvědomil, proč mě staré hry tolik baví. Staré hry mají své kouzlo, nejsou jenom o grafice, a