Možná jsem jeden z mála, ale vážně si myslím, že staré hry mají své kouzlo, které nové tituly zkrátka nemohou nahradit. A přestože je herní průmysl zaměřený na neustálé inovace a grafiku blízkou realitě, já se stále vracím k těm starším, jednodušším hrám. Ale proč vlastně nehraji nové hry?
Kouzlo starých her
Staré hry mě přitahují svou jednoduchostí a zároveň výzvou. Tyto hry jsou náročné, ale zároveň zábavné. Pamatuji si, jak jsem ve škole seděl, nudil se a myšlenky mi zalétly zpět do minulosti, kdy jsem hrával tituly jako Kóta 236 – 3D střílečka, kde hrajete za vojáka-mravence. To mě přimělo zapnout svůj starý notebook, prohrabat se starými složkami a konečně jsem našel název té hry, na kterou jsem tak dlouho vzpomínal. A co víc, dokázal jsem ji rozběhnout na Windows Vista, i když jsem měl pouze integrovanou grafickou kartu. Byl jsem překvapen, jak hladce hra běžela.
Na Kótě 236 jsem si znovu uvědomil, proč mě staré hry tolik baví. Staré hry mají své kouzlo, nejsou jenom o grafice, ale hlavně o hratelnosti a výzvě. Nové hry jsou sice graficky ohromující, ale často jim chybí ta hloubka a obtížnost, která mě tak baví. A když mluvím o obtížnosti, mám na mysli skutečnou výzvu, ne jen příběhové mise, kde vás hra vede za ruku.
Nové hry vs. staré hry: Výkonnostní a technické problémy
S narůstajícími požadavky nových her se musí hráči neustále přizpůsobovat novému hardwaru. Když se podíváme na současné hry, zjistíme, že je téměř nemožné je spustit bez výkonné grafické karty a několika gigabajtů RAM. Na mém starším notebooku s Windows Vista bych musel pořídit 2-4 GB RAM, aby nové hry vůbec fungovaly. Ale i přesto je pro mě zábavnější a smysluplnější vracet se ke starým klasikám, jako je Nosferatu: Wrath of Malachi, Kóta 236 nebo Counter-Strike 1.6 non-steam.
Staré hry mám rád také proto, že si je mohu zahrát i po deseti letech, aniž bych musel řešit problémy s kompatibilitou. I když se postupně přesouvám na novější počítač, staré hry mě nikdy nezklamou. Navíc jsem zvědavý, jak tyto hry budou fungovat na Linuxu, pokud se rozhodnu změnit operační systém. Nové hry jsem sice zkoušel, ale nikdy mě nezaujaly natolik, abych u nich zůstal. Často mě spíše odradily různé cheaty, vysoké hardwarové nároky a nutnost každoročně investovat do nového počítače.
Oblíbené staré hry, ke kterým se stále vracím
Kóta 236
Hra Kóta 236 je jednou z mých nejoblíbenějších. Ačkoli se jedná o poměrně starý titul, stále má co nabídnout. Hra byla sponzorována Becherovkou a je k dispozici zdarma jako freeware. Náročnost na hardware je velmi nízká – stačí grafická karta s 16 MB paměti a 32 MB RAM. Dokonce i na Windows Vista běží bez problémů, stačí jen přepnout režim kompatibility na Windows XP. I když začátek hry může působit trochu nudně, po překonání prvních bran se hra stává mnohem zajímavější a těžší. Bohužel jsem ji nikdy nedohrál kvůli pavoukům, kteří jsou v ní opravdu nebezpeční. I tak tuto hru vřele doporučuji všem, kteří mají rádi výzvy.
Nosferatu: Wrath of Malachi
Nosferatu: Wrath of Malachi jsem dostal jako dárek od tety z Polska. Hra je inspirována starým hororovým filmem Nosferatu a nabízí děsivou atmosféru a náročné logické hádanky. Bohužel jsem hru nikdy nedohrál, protože je opravdu obtížná, a na mém notebooku se trošku seká kvůli slabší grafické kartě. I přesto ji doporučuji všem, kteří mají rádi strašidelné hry a nevadí jim trochu starší grafika. Hra je dostupná za velmi nízkou cenu, kolem 199-299 Kč, což je pro tak kvalitní titul skvělá nabídka.
Counter-Strike 1.6
Counter-Strike 1.6 asi nemusím dlouze představovat. Je to nesmrtelná klasika, která stále přitahuje hráče z celého světa. Hra je nenáročná na hardware, což ji činí dostupnou téměř pro každého. I když dnes existují novější verze a alternativy, Counter-Strike 1.6 má své nezaměnitelné kouzlo, ke kterému se hráči stále vracejí.
Karetní hra Prší
Jednou z mých nejoblíbenějších her je jednoduchá karetní hra Prší. Tuto hru vytvořil vývojář Paroubek (ne, není to ten politik) už v roce 1999. Hra je velmi stabilní, nenáročná na systémové prostředky a běží na všech verzích Windows. Prší je ideální hra na zkrácení dlouhých chvil, když třeba nefunguje internet. Dokonce ji lze hrát i ve škole nebo v práci, což z ní činí ideálního společníka pro každodenní zábavu. A co víc, Karetní hra Prší letos slaví 10. výročí, což je úctyhodné.
Proč zůstávám u starých her
Staré hry často vypaluji na CD nebo DVD a ukládám si je pro budoucnost. Když mě někdy přepadne nuda, mám tak k dispozici staré klasiky, které mi stále přinášejí radost. Na svém iPhonu dokonce používám aplikaci Chip-8 Emu, která emuluje starý počítač Chip-8 a umožňuje mi hrát staré hry, jako je ping-pong. Tyto hry jsou jednoduché, ale zábavné a stále mě baví i po letech.
Nemám příliš zájem o nové hry, protože jsou často přeplněné cheaty, náročné na hardware a ne vždy přinášejí tu správnou dávku zábavy. Staré hry naopak nabízejí skutečnou výzvu a zábavu, která mě nikdy neomrzí. Navíc nemusím každoročně investovat do nového počítače, aby hry fungovaly, což je pro mě velké plus.
Závěr
Staré hry mají své nezaměnitelné kouzlo, které nové tituly často postrádají. A i když se herní průmysl neustále vyvíjí, já se stále vracím ke starým klasikám, které mi přinášejí radost a výzvu, kterou v nových hrách často nenacházím. Navíc jsou tyto hry nenáročné na hardware, což mi umožňuje hrát je i na starších počítačích bez nutnosti neustálých upgradů. A když už mě nové hry nezaujmou, vždycky se mohu spolehnout na staré dobré tituly, které nikdy nezklamou.
Pokud jste na tom podobně jako já, doporučuji vám zkusit některou z těchto starých her a připomenout si, proč jsme se do hraní vůbec zamilovali. Možná zjistíte, že staré hry mají stále co nabídnout a že je nemusíme nechat zapadnout prachem.
Komentáře
Okomentovat