Pokud navštěvujete noční podniky nižších cenových skupin, určitě je znáte. Většinou jsou v rohu, vypadají bytelně, stojí na čtyřech nohách a jsou pokresleny barevnými obrázky. Přijdete k jednomu blíž a neodoláte. Vhodíte dovnitř minci. Všechno se to rozzáří a vy začnete mačkat tlačítka. Pálky se dají do pohybu, míček chaoticky poletuje uvnitř a vy se začínáte usmívat. Kamarády, kteří vás upozorňují, že vám padá pěna odbydete a pokračujete ve hraní. Když vás k ránu číšník vyhodí a jdete s prázdnou kapsou domů, pořád na to myslíte. Těm požíračům peněz se říká FLIPPER. Pak vejdete do pokoje a uvidíte svoji CD32. Prásknete se do hlavy a běžíte do nejbližšího obchodu s hrami. Ani o tom nevíte, ale právě jste propadli pinballu.
Když se na Amize objevily Pinball Dreams staly se téměř okamžitě hitem. Každý seděl doma, likvidoval si klávesnici a nervy. Pak přišly Pinball Fantasies, které zaznamenaly nemenší úspěch. A protože nejen Rámané z románu A.C.Clarka dělají všechno třikrát, musely se zákonitě objevit i Pinball Illusions...
První věc, která mě zarazila při otevření krabičky s hrou Pinball Illusions byla absence jakéhokoliv návodu. Rozradostněn představou, že výrobci her si začínají uvědomovat, že návody stejně nikdo nečte jsem vhodil CD do konzole a čekal. Po úvodní sérii obrázků doprovázených skvělou hudbou jsem se konečně dostal k nějakému menu. "Ostentativně" jsem přeskočil položku HELP a vyhnul se přímo na stoly. Tady mě čekalo malé překvapení. Nevím sice kolik kapacity CD zabírá hudba, ale o tom, že se na 650 megabajtů vejdou jenom 3 (slovy tři) stoly mě nikdo nepřesvědčí. Jak jsem již řekl, stoly jsou ve hře tři - jeden se zabývá chytáním zlodějů, vrahů a jiných zkrachovalých existencí, na druhém se z vás stane lamač dívčích srdcí volně pobíhající z pláže do kasina a zpět, a konečně třetí je věnován extrémním sportům tady si můžete zaskákat na gumě, zalétat či provádět podobné ztřeštěnosti.
Co se týče ovládání jsou na tom Pinball Illusions dobře. Se stolem jdou provádět základní operace jako je pohybování pálek, vyhození míčku do hry a bouchnutí do stolu ze spodu a ze stran. Jestliže budete míčku pomáhat boucháním doporučuji opatrnost, protože jinak vás hra taktně upozorní, že jste stůl rozbili. Toto je také důvod úvodního povzdechnutí, protože někdy jsem měl opravdu co dělat, abych se udržel a CD32 pořádně nenakopl, když mi míček o kousek propadl mezi pálkami.
Pokud by vám snad nevyhovovalo nízké rozlišení, ve kterém se stoly zobrazují, můžete si obrazovku přepnout do prokládaného Hiresu. Tím sice přijdete o detaily, ale na druhou stanu vám stůl nebude před očima poletovat jak utržený z řetězu. Další věc která mě na hře zaujala je hudba. U každého stolu je jiná a k dané tématice se hodí. Pokud se vám povede nějaký opravdu dobrý "odpal" a míček proletí bonusovým tunelem nebo vrazí do jiného podobného spouštědla ozve se nasamplovaný výkřik. Má to jen jednu vadu zvuky ani hudbu nejde vypnout, což může mít za následek drobné sousedské neshody, když vám počítač o půl třetí ráno zařve na celý dům: "ITS YOUR BEST BUNGEE!!!".
První věc, která mě zarazila při otevření krabičky s hrou Pinball Illusions byla absence jakéhokoliv návodu. Rozradostněn představou, že výrobci her si začínají uvědomovat, že návody stejně nikdo nečte jsem vhodil CD do konzole a čekal. Po úvodní sérii obrázků doprovázených skvělou hudbou jsem se konečně dostal k nějakému menu. "Ostentativně" jsem přeskočil položku HELP a vyhnul se přímo na stoly. Tady mě čekalo malé překvapení. Nevím sice kolik kapacity CD zabírá hudba, ale o tom, že se na 650 megabajtů vejdou jenom 3 (slovy tři) stoly mě nikdo nepřesvědčí. Jak jsem již řekl, stoly jsou ve hře tři - jeden se zabývá chytáním zlodějů, vrahů a jiných zkrachovalých existencí, na druhém se z vás stane lamač dívčích srdcí volně pobíhající z pláže do kasina a zpět, a konečně třetí je věnován extrémním sportům tady si můžete zaskákat na gumě, zalétat či provádět podobné ztřeštěnosti.
Co se týče ovládání jsou na tom Pinball Illusions dobře. Se stolem jdou provádět základní operace jako je pohybování pálek, vyhození míčku do hry a bouchnutí do stolu ze spodu a ze stran. Jestliže budete míčku pomáhat boucháním doporučuji opatrnost, protože jinak vás hra taktně upozorní, že jste stůl rozbili. Toto je také důvod úvodního povzdechnutí, protože někdy jsem měl opravdu co dělat, abych se udržel a CD32 pořádně nenakopl, když mi míček o kousek propadl mezi pálkami.
Pokud by vám snad nevyhovovalo nízké rozlišení, ve kterém se stoly zobrazují, můžete si obrazovku přepnout do prokládaného Hiresu. Tím sice přijdete o detaily, ale na druhou stanu vám stůl nebude před očima poletovat jak utržený z řetězu. Další věc která mě na hře zaujala je hudba. U každého stolu je jiná a k dané tématice se hodí. Pokud se vám povede nějaký opravdu dobrý "odpal" a míček proletí bonusovým tunelem nebo vrazí do jiného podobného spouštědla ozve se nasamplovaný výkřik. Má to jen jednu vadu zvuky ani hudbu nejde vypnout, což může mít za následek drobné sousedské neshody, když vám počítač o půl třetí ráno zařve na celý dům: "ITS YOUR BEST BUNGEE!!!".
Myslím, že přes těch pár nedostatků, které hra má, ji lze doporučit. Nudit se u ní rozhodně nebudete, ale pokud jste slabší nátury, hrajte ji opatrně a po troškách, protože jinak můžete zkolabovat dřív než nahrajete prvních sto milionů...
Komentáře
Okomentovat