Přeskočit na hlavní obsah

Amiga, Atari atd… znovu žije. Máme se bát?

V poslední době se zdá, že svět počítačů a herních konzolí zažívá renesanci zájmu o staré technologie. Jako dlouholetý fanoušek starých počítačů a konzolí se nemohu ubránit pocitu nostalgie, když vidím, jak se Amiga a Atari znovu dostávají do povědomí. Přestože dnešní technologie nabízí neuvěřitelně výkonné stroje s ohromující grafikou, něco z toho kouzla starých dob se vytratilo. Nové verze Windows se mění jen málo, Linux si stále drží své místo, ale inovace jsou spíše pod kapotou než na povrchu, a MacOS X, byť moderní a funkční, nezapře svůj unixový základ. Ale co tedy tyto legendy z minulosti? Je tu důvod k jejich oživení, nebo jde jen o nostalgické vzpomínky? 

Amiga: Příběh vzestupu a pádu

Příběh Amigy začíná v roce 1982, kdy Jay Miner a jeho tým založili společnost Amiga Corporation. Původně známá jako Hi-Toro, firma se soustředila na vývoj výkonných čipů a nakonec se stala jedním z průkopníků v oblasti domácích počítačů. Amiga byla navržena jako vysoce výkonný multimediální stroj, což z ní udělalo skutečnou revoluci v polovině 80. let. Byla to platforma, která umožňovala vytváření animací, hudby a grafiky, což bylo v té době neslýchané.

Jenže cesta k úspěchu nebyla jednoduchá. V roce 1984, když se Amiga Corporation dostala do finančních potíží, hledala záchranu u velkých hráčů – mezi nimi byli Atari a Commodore. Nakonec byla Amiga prodána Commodore International, což vedlo k vydání prvního modelu Amiga 1000 v roce 1985. Commodore se stal dominantním hráčem na trhu a Amiga se stala symbolem pokroku a kreativity.

Avšak v roce 1994 přišla rána – Commodore vyhlásil bankrot a práva na Amigu se začala přelévat mezi různými společnostmi. Německá firma Escom koupila aktiva Commodore, ale i ona nakonec zbankrotovala v roce 1996. Práva na značku Amiga pak získala společnost Gateway 2000, která měla velké plány, ale ty se nikdy nepodařilo naplnit.

V roce 1999 se objevila nová společnost, Amino Development, která převzala jméno Amiga Inc.. Tato nová Amiga Inc. se pokusila oživit značku, ale kvůli právním sporům a finančním problémům se jí nepodařilo dosáhnout významného úspěchu. Navzdory těmto komplikacím Amiga stále žije díky své věrné komunitě fanoušků, kteří si stále váží této kultovní značky. 



Atari: Návrat ke kořenům

Podobně jako Amiga i Atari sehrálo klíčovou roli v dějinách videoher. Společnost, založená v 70. letech, se stala jedním z průkopníků herního průmyslu. Herní konzole jako Atari 2600 se staly ikonami své doby a přinesly hraní videoher do domácností po celém světě.

Atari prošlo mnoha změnami, včetně několika přejmenování a změn vlastnické struktury. V roce 2003 se ale vše změnilo, když společnost Infogrames obnovila značku Atari Inc. pod původním názvem. Atari Europe začalo znovu působit na evropském trhu a zaměřilo se na přinášení starých klasik zpět do povědomí hráčů. Dnes si můžete například pořídit konzoli Atari Flashback 2, která je moderní verzí původní konzole Atari 2600. Nabízí stejné hry, které kdysi přitahovaly miliony hráčů po celém světě. 

Mají se současní technologičtí giganti obávat?

Je složité říct, zda by se dnešní giganti jako Microsoft, Apple nebo HP měli bát. Na jedné straně je zřejmé, že tyto firmy dominují současnému trhu a mají obrovské zdroje pro vývoj nových technologií. Na druhé straně se však ukazuje, že staré značky jako Amiga a Atari mají stále své věrné fanoušky, kteří na ně nezapomněli a kteří by byli ochotni podpořit jejich návrat. 

Osobní pohled: Návrat ke kořenům

Osobně bych si přál, aby firmy jako Atari a Amiga přežily a nadále nabízely své produkty. Tyto značky mají za sebou bohatou historii a byly svědky mnoha technologických revolucí. Jejich přežití i v době krize svědčí o jejich trvalém vlivu a oddanosti fanoušků, kteří na ně nezapomněli.

Kdysi byly Amiga a Atari synonymem pro inovace a kreativitu. Dnes sice stojí ve stínu gigantů jako Microsoft a Apple, ale jejich odkaz žije dál. Pro ty, kteří chtějí znovu prožít staré dobré časy nebo si pořídit kousek historie, jsou tyto značky stále dostupné a přístupné.

Osobně zvažuji, že bych si pořídil starou Amigu na aukci a připojil ji k PC. Možnost znovu prožít tyto staré časy a pracovat s technologií, která kdysi vedla na trhu, mě velmi láká. Zároveň mám radost, že tyto značky stále existují a nabízejí své produkty těm, kteří si váží historie a chtějí ji udržet při životě.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

OpenEmu: Nezbytný nástroj pro hraní retro her na Macu

V dnešní době, kdy herní průmysl neustále přináší nové tituly s ohromující grafikou a složitými herními mechanismy, se mnozí z nás stále rádi vracejí ke klasickým hrám, které byly o čisté zábavě a výzvě. Tyto hry, ať už šlo o Nintendo, Sega, nebo PlayStation, pro nás mají nostalgickou hodnotu. A právě zde přichází na scénu OpenEmu – úžasná aplikace, která přináší všechny vaše oblíbené retro hry na Mac.  Co je OpenEmu? OpenEmu je open-source emulátor, který umožňuje hrát hry z různých starších konzolí a handheldů na vašem Macu. Největší předností je podpora široké škály herních systémů, což z něj činí univerzální nástroj pro každého milovníka klasických her. Ať už jste fanouškem Nintenda, Segy nebo třeba PlayStationu 1, OpenEmu vám umožní vrátit se ke všem těmto hrám na jednom místě.  Aplikace byla poprvé vydána v roce 2013 a od té doby si získala oblibu díky přívětivému rozhraní a pravidelným aktualizacím, které zajišťují její bezproblémový chod na nejnovějších verzích macOS. Tvůrci Op

Jak mi staré hry vrátily radost z hraní, kterou nové tituly ztratily

V posledních letech jsem si začal stále více uvědomovat, že mě nové hry přestávají bavit. Možná je to dáno stárnutím, možná změnou v herním průmyslu, ale něco, co mi kdysi přinášelo hodiny radosti a zábavy, dnes ztrácí svůj půvab. Dříve jsem se dokázal nechat pohltit světem nových her, ztratit se v jejich příbězích a možnostech, ale dnes už to není tak jednoduché. Místo vzrušení, které jsem cítil při spuštění nové hry, se často dostaví zklamání a pocit, že něco chybí. Herní průmysl se za poslední dekádu dramaticky proměnil. V dobách mého mládí byly hry často o čisté zábavě, objevování a překonávání výzev. Dnes však herní tituly často kladou větší důraz na zisky než na samotný herní zážitek. Modely jako pay-to-win, free-to-play a mikrotransakce se staly běžnou součástí herního světa. Zatímco se grafika a technologie neustále zdokonalují, herní mechaniky se stávají stále komplikovanějšími a zaměřují se spíše na to, jak z hráčů vytěžit více peněz, než na to, aby poskytly skutečně poutavý

Od neoriginální konzole po pravý NES: nostalgické dobrodružství se Super Mario Bros.

Když se ohlédnu zpět na své dětství, jednou z nejvýraznějších vzpomínek, které se mi vybaví, je moje první setkání s hrou Super Mario Bros. Vyrůstal jsem v době, kdy herní průmysl začal skutečně nabírat na obrátkách, ale paradoxně jsem se k této ikonické hře nedostal tak, jak by se dalo očekávat. Nehrál jsem ji na originální konzoli Nintendo Entertainment System (NES), ale na neoriginální konzoli, která byla běžně dostupná v mnoha domácnostech po celém světě. Tehdy jsem ještě netušil, jaký dopad na mě tato hra bude mít. První kroky ve světě Super Mario Bros. Můj první kontakt s Mariem nebyl skrze autentický NES, ale přes konzoli, která se tvářila jako NES, ale byla jen levnou napodobeninou, kterou si moji rodiče mohli dovolit. Na této konzoli, kterou jsem dostal k desátým narozeninám, jsem poprvé spustil Super Mario Bros. Pamatuji si to nadšení, které jsem cítil, když se na obrazovce objevil jednoduchý, ale nezapomenutelný pixelový svět plný nepřátel, překážek a skrytých tajemství. I k

Watch_Dogs: Jak se stát hackerem

Tuhle hru jsme si z obchodu přinášeli jako první a nutno říci, že s dost smíšenými pocity. Neměli jsme prakticky žádná očekávání a popravdě jsme si říkali ,,Ale co, snad to nebude tak zlý". A ono to zlý nebylo, naopak! Děj se hry se odehrává v americkém Chicagu. Město řídí systém CtOS - nejpokročilejší počítačová síť v Americe. Převezmete do rukou hlavního hrdinu, Aidena Pierce, bývalého zlodějíčka a gangstera, ale především zdatného hackera, který nežil zrovna růžovou a spořádanou minulostí. Díky tomu mu na záda dýchá pár rozzlobených nepřátel. To zapříčiní smrt jeho neteře. Z flashbacků se dozvídáme, že jeho neteř byla zabita ,,nepřáteli" při cestě autem právě s Aidenem. Tato událost donutí Aidena jednat a pomstít se všem, kteří jsou za smrt jeho neteře zodpovědní. S tím však moc pochopení nemá Aidenova sestra Nicky, která v pomstě nevidí žádné řešení a snaží se po smrti své dcery jít dál a začít žít, už kvůli jejímu synovi Jacksonovi. Aiden je však rozhodnutý jednat na

Jedno vanilkové, prosím. Aneb pohled do historie World of WarCraft.

  Prolog “Huh, pání”, nese se právě místností ve které sedím při pomyšlení, že se po velmi dlouhé době vracím nejen k psaní samotného článku, ale dokonce k psaní článku o World of WarCraft. Mnozí mě znají pod přezdívkou Ahurmen, ve světě WoW dříve též jako Aszara, přičemž ve World of WarCraft jsem působil od roku 2006 až do vydání datadisku Mists of Pandaria v roce 2012, kdy jsem s WoW definitivně skončil. Býval jsem šéfredaktorem tehdy největší česko/slovenské fanstránky wowczsite.net, stvořil největší slovník zkratek, slov a pojmů používaných ve světě WoW - konkrétně slovník Nexus WoW, působil v guildě Aeria Gloris a nyní se s Vámi podělím o to, jaké to bylo na prvopočátku všeho. KAPITOLA 1. “Na to nemám...” V době, kdy byl World of WarCraft ještě poměrně čerstvou hrou, tak hodně z nás bylo ve věku, kdy jsme si jen tak nemohli dovolit pořídit si originální hru za 900Kč a už vůbec ne platit měsíční poplatky. “Tak já stáhnu WoWko někde z netu”, povídá mi kamarád se kterým js

Jak jsem dostal přístup do bety WoW: Warlords of Draenor...

Jednou Blizzard přišel s nápadem uspořádat týdenní “sbírání” uživatelů na sociální síti Twitter za účelem umožnit pár šťastlivcům přístup k betě World of Warcraft: Warlords of Draenor. Ten den jsem nic netušíc přišel domů, celý pomačkaný a utahaný. Celý týden jsme totiž měli náročnou práci, a to stěhování přes 30 kusů skříní a vymalování místnosti. Když jsem přišel domů, byla už noc. Přes moje vyčerpání a pozdní hodinu jsem se odhodlal zapnout PlayStation 4 a vesele hrát The Last of US Remastered. Ještě než jsem šel spát jsem si přečetl povídku o World of Warcraft z dob Vanillu, kterou sepsal kamarád Ahurmen. Byly asi 3 hodiny ráno, když mi začal vibrovat můj Samsung telefon. Po pár nadávkách (bylo už naštěstí po 10. hodině) jsem se podíval na displej. Byla tam notifikace… Twitter - soukromá zpráva od Blizzardu. Mžoural jsem očima a moc nechápal, proč mi ve 3 ráno píšou z Blizzardu. No, nejsem v Americe, tady je už pozdě, přečtu si to ráno.

Deník hráče World of Warcraft (1)

Rozhodl jsem se, že pravidelně budu vydávat deníček o hře World of Warcraft. Pěkně od počátku až do konce. O této hře jsem slyšel už před mnoha a mnoha lety. Nejen v časopisech, ale i v televizních seriálech, jako je Jak jsem poznal vaši Matku nebo South-Park. Tato hra je stále velmi populární a prozatím nemá konkurenci. Samozřejmě je tu plno MMORPG titulů, mezi nejznámější patří Guild Wars, SWOTR, The Elder Scrolls Online nebo Metin 2. "Darku, zbláznil jsi se? WoW je hnus a kravina, je to ztráta času!" Hmm, vítejte kritici, vysvětlím vám, proč jsem si World of Warcraft tak oblíbil. První cesta k RPG FPS, sport, arkády... ani nedokážu vyjmenovat všechny typy her. Řekl jsem si, proč nezkusit MMORPG. Dlouho jsem nic nehrál a střílečky už mě přestaly bavit. Chvíli jsem zkoušel demo Army 2, ale to mi moc nevyhovovalo. Běhám sem a tam a hned umřu. To je teda úžasný. Bohužel jsem tedy odstoupil od hraní Army 2 a tím pádem i od DayZ, které jsem ani nezkoušel. Asi by mě to nebavi