Přeskočit na hlavní obsah

Hraju s DOSem: Návrat ke klasickým hrám

V minulém článku jsem se věnoval starým hrám, které jsem hrával v letech 2000 až 2004. Tehdy jsem byl ve čtvrté třídě a na hodinách informatiky jsme často hrávali kultovní klasiky jako Doom II a Duke Nukem 3D. Byla to doba, kdy jsme ještě měli ve škole počítače s operačním systémem Windows 98, a výkonnostně se tyto stroje pyšnily 256 MB RAM – což bylo na tehdejší dobu slušné. Tyto hry byly pro nás výzvou a způsobem, jak si zkrátit dlouhé školní dny. Ale jak čas plynul, tyto staré hry upadly v zapomnění... nebo ne?

Jak to začalo

Rok 2009 mi přinesl silnou nostalgii a chuť vrátit se k těmto starým hrám. Když jsem se rozhodl znovu vyzkoušet Doom II, zjistil jsem, že na mém notebooku s Windows Vista hra nefunguje. Byl jsem zklamaný, protože hra házela chyby a odmítala se spustit. Začal jsem tedy hledat řešení a narazil jsem na něco, co změnilo můj pohled na hraní starých her na moderním hardwaru – emulátor DOSBox.

Objev DOSBoxu

Při hledání na internetu jsem narazil na článek o DOSBoxu na Wikipedii a uvědomil si, že to může být přesně to, co potřebuji. DOSBox je emulátor, který simuluje prostředí starého systému MS-DOS, ve kterém tyto hry původně běžely. Neváhal jsem a požádal jsem jednoho kamaráda, který je fanouškem starých her, aby mi pomohl s instalací a nastavením. Naštěstí mi vše trpělivě vysvětlil a já byl schopen DOSBox zprovoznit i na svém notebooku s Windows Vista.

Instalace DOSBoxu byla překvapivě jednoduchá, i když vyžadovala několik kroků, které jsem si musel osvojit. Abych spustil Doom II, musel jsem soubor Doom2.exe přetáhnout pomocí myši přímo na DOSBox.exe. Tento proces byl trochu neobvyklý, ale fungoval. Po několika úpravách a nastaveních jsem konečně dosáhl toho, že hra běžela hladce, včetně zvuku, který mi připomínal staré dobré časy s Windows 98.

Hraní starých her na novém hardwaru

Můj notebook s Windows Vista Home Premium má 1 GB RAM, 160 GB pevný disk a grafickou kartu SiS Mirage 3+, což rozhodně není herní sestava. Přesto jsem byl příjemně překvapen, že DOSBox na tomto hardware funguje bez větších problémů. Staré hry jako Doom II běžely hladce, ačkoli DOSBox sám o sobě zabíral přibližně 70–80 MB paměti. I s tímto omezením jsem nezaznamenal žádné závažné chyby nebo zpomalení.

Tento zážitek mě ujistil, že staré hry nejsou jen vzpomínkou na minulost, ale stále mohou přinášet zábavu i na moderních zařízeních. Staré hry mají mnohem nižší nároky na hardware, takže si je můžete zahrát i na notebooku za 8000 Kč. Když se podíváte na dnešní hry, které vyžadují neustálé upgradování počítače, je to osvěžující návrat ke kořenům.

Oblíbené DOS hry

Doom II je pro mě zlatým standardem mezi střílečkami z pohledu první osoby. I když má hra pouhé 2 MB v ZIPu, nabízí až 32 úrovní plných akce a napětí. Doom II se stal legendou, kterou si hráči stále pamatují a znovu hrají díky emulátorům jako DOSBox.

Wolfenstein 3D: Tato hra je dalším klenotem starých časů. Wolfenstein 3D nás zavádí do druhé světové války a přestože její grafika není srovnatelná s dnešními tituly, stále nabízí skvělou hratelnost. Je zajímavé, že hra byla v Německu zakázána kvůli své tematice, ale dnes ji můžete snadno najít na internetu.

Duke Nukem 3D: Tato hra je dalším klasikem mezi střílečkami a mnoho hráčů ji stále miluje. Hra, která vyšla v roce 1996, nabízí zábavnou akci plnou monster a epických soubojů. I když jsem na ni na chvíli zapomněl, DOSBox mi umožnil znovu se do ní ponořit a užít si ji jako kdysi.

Lotus je závodní hra, která nebyla tak populární jako ostatní tituly, ale stále si zaslouží pozornost. Je ideální pro hraní na starších noteboocích, protože není náročná na hardware. Je to skvělý způsob, jak si užít jednoduchou a zábavnou jízdu.

Heretic je hra podobná Doom II, ale místo vojáka ovládáte čaroděje, který používá různé magické zbraně. Je to hra plná kouzel a dobrodružství, která stále nabízí skvělou zábavu.

Blood je hororová střílečka, kde hlavní postava používá jako zbraně například vidle nebo dynamit. Hra je temná a strašidelná, což ji odlišuje od ostatních titulů té doby.

Má smysl hrát hry v DOSu dnes?

To záleží na vás. Pro mě osobně je hraní starých her způsobem, jak se vrátit do minulosti a znovu prožít zážitky z dětství. Staré hry mají své kouzlo a nostalgičnost, kterou dnešní tituly často postrádají. DOSBox je vynikající nástroj, který vám umožní hrát tyto hry na moderním hardwaru, ať už používáte Linux, Windows nebo MacOS.

Pokud máte chuť na trochu nostalgie, doporučuji vám vyzkoušet některé z těchto starých her. Můžete je snadno najít na stránkách jako [486games.net](http://www.486games.net/). I když se někdy tvrdí, že stahování starých her je nelegální, mnoho z těchto titulů již není komerčně dostupných, takže jde spíše o zachování herního dědictví.

Ať už si pořídím nový notebook s Linuxem nebo jiným systémem, vím, že DOSBox a staré hry budou stále součástí mé herní knihovny. Tyto hry jsou pro mě více než jen zábava – jsou to vzpomínky na dětství a důkaz, že i jednoduché hry mohou být nesmrtelné.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

OpenEmu: Nezbytný nástroj pro hraní retro her na Macu

V dnešní době, kdy herní průmysl neustále přináší nové tituly s ohromující grafikou a složitými herními mechanismy, se mnozí z nás stále rádi vracejí ke klasickým hrám, které byly o čisté zábavě a výzvě. Tyto hry, ať už šlo o Nintendo, Sega, nebo PlayStation, pro nás mají nostalgickou hodnotu. A právě zde přichází na scénu OpenEmu – úžasná aplikace, která přináší všechny vaše oblíbené retro hry na Mac.  Co je OpenEmu? OpenEmu je open-source emulátor, který umožňuje hrát hry z různých starších konzolí a handheldů na vašem Macu. Největší předností je podpora široké škály herních systémů, což z něj činí univerzální nástroj pro každého milovníka klasických her. Ať už jste fanouškem Nintenda, Segy nebo třeba PlayStationu 1, OpenEmu vám umožní vrátit se ke všem těmto hrám na jednom místě.  Aplikace byla poprvé vydána v roce 2013 a od té doby si získala oblibu díky přívětivému rozhraní a pravidelným aktualizacím, které zajišťují její bezproblémový chod na nejnovějších verzích macOS. Tvůrci Op

Jak mi staré hry vrátily radost z hraní, kterou nové tituly ztratily

V posledních letech jsem si začal stále více uvědomovat, že mě nové hry přestávají bavit. Možná je to dáno stárnutím, možná změnou v herním průmyslu, ale něco, co mi kdysi přinášelo hodiny radosti a zábavy, dnes ztrácí svůj půvab. Dříve jsem se dokázal nechat pohltit světem nových her, ztratit se v jejich příbězích a možnostech, ale dnes už to není tak jednoduché. Místo vzrušení, které jsem cítil při spuštění nové hry, se často dostaví zklamání a pocit, že něco chybí. Herní průmysl se za poslední dekádu dramaticky proměnil. V dobách mého mládí byly hry často o čisté zábavě, objevování a překonávání výzev. Dnes však herní tituly často kladou větší důraz na zisky než na samotný herní zážitek. Modely jako pay-to-win, free-to-play a mikrotransakce se staly běžnou součástí herního světa. Zatímco se grafika a technologie neustále zdokonalují, herní mechaniky se stávají stále komplikovanějšími a zaměřují se spíše na to, jak z hráčů vytěžit více peněz, než na to, aby poskytly skutečně poutavý

Od neoriginální konzole po pravý NES: nostalgické dobrodružství se Super Mario Bros.

Když se ohlédnu zpět na své dětství, jednou z nejvýraznějších vzpomínek, které se mi vybaví, je moje první setkání s hrou Super Mario Bros. Vyrůstal jsem v době, kdy herní průmysl začal skutečně nabírat na obrátkách, ale paradoxně jsem se k této ikonické hře nedostal tak, jak by se dalo očekávat. Nehrál jsem ji na originální konzoli Nintendo Entertainment System (NES), ale na neoriginální konzoli, která byla běžně dostupná v mnoha domácnostech po celém světě. Tehdy jsem ještě netušil, jaký dopad na mě tato hra bude mít. První kroky ve světě Super Mario Bros. Můj první kontakt s Mariem nebyl skrze autentický NES, ale přes konzoli, která se tvářila jako NES, ale byla jen levnou napodobeninou, kterou si moji rodiče mohli dovolit. Na této konzoli, kterou jsem dostal k desátým narozeninám, jsem poprvé spustil Super Mario Bros. Pamatuji si to nadšení, které jsem cítil, když se na obrazovce objevil jednoduchý, ale nezapomenutelný pixelový svět plný nepřátel, překážek a skrytých tajemství. I k

Watch_Dogs: Jak se stát hackerem

Tuhle hru jsme si z obchodu přinášeli jako první a nutno říci, že s dost smíšenými pocity. Neměli jsme prakticky žádná očekávání a popravdě jsme si říkali ,,Ale co, snad to nebude tak zlý". A ono to zlý nebylo, naopak! Děj se hry se odehrává v americkém Chicagu. Město řídí systém CtOS - nejpokročilejší počítačová síť v Americe. Převezmete do rukou hlavního hrdinu, Aidena Pierce, bývalého zlodějíčka a gangstera, ale především zdatného hackera, který nežil zrovna růžovou a spořádanou minulostí. Díky tomu mu na záda dýchá pár rozzlobených nepřátel. To zapříčiní smrt jeho neteře. Z flashbacků se dozvídáme, že jeho neteř byla zabita ,,nepřáteli" při cestě autem právě s Aidenem. Tato událost donutí Aidena jednat a pomstít se všem, kteří jsou za smrt jeho neteře zodpovědní. S tím však moc pochopení nemá Aidenova sestra Nicky, která v pomstě nevidí žádné řešení a snaží se po smrti své dcery jít dál a začít žít, už kvůli jejímu synovi Jacksonovi. Aiden je však rozhodnutý jednat na

Jedno vanilkové, prosím. Aneb pohled do historie World of WarCraft.

  Prolog “Huh, pání”, nese se právě místností ve které sedím při pomyšlení, že se po velmi dlouhé době vracím nejen k psaní samotného článku, ale dokonce k psaní článku o World of WarCraft. Mnozí mě znají pod přezdívkou Ahurmen, ve světě WoW dříve též jako Aszara, přičemž ve World of WarCraft jsem působil od roku 2006 až do vydání datadisku Mists of Pandaria v roce 2012, kdy jsem s WoW definitivně skončil. Býval jsem šéfredaktorem tehdy největší česko/slovenské fanstránky wowczsite.net, stvořil největší slovník zkratek, slov a pojmů používaných ve světě WoW - konkrétně slovník Nexus WoW, působil v guildě Aeria Gloris a nyní se s Vámi podělím o to, jaké to bylo na prvopočátku všeho. KAPITOLA 1. “Na to nemám...” V době, kdy byl World of WarCraft ještě poměrně čerstvou hrou, tak hodně z nás bylo ve věku, kdy jsme si jen tak nemohli dovolit pořídit si originální hru za 900Kč a už vůbec ne platit měsíční poplatky. “Tak já stáhnu WoWko někde z netu”, povídá mi kamarád se kterým js

Jak jsem dostal přístup do bety WoW: Warlords of Draenor...

Jednou Blizzard přišel s nápadem uspořádat týdenní “sbírání” uživatelů na sociální síti Twitter za účelem umožnit pár šťastlivcům přístup k betě World of Warcraft: Warlords of Draenor. Ten den jsem nic netušíc přišel domů, celý pomačkaný a utahaný. Celý týden jsme totiž měli náročnou práci, a to stěhování přes 30 kusů skříní a vymalování místnosti. Když jsem přišel domů, byla už noc. Přes moje vyčerpání a pozdní hodinu jsem se odhodlal zapnout PlayStation 4 a vesele hrát The Last of US Remastered. Ještě než jsem šel spát jsem si přečetl povídku o World of Warcraft z dob Vanillu, kterou sepsal kamarád Ahurmen. Byly asi 3 hodiny ráno, když mi začal vibrovat můj Samsung telefon. Po pár nadávkách (bylo už naštěstí po 10. hodině) jsem se podíval na displej. Byla tam notifikace… Twitter - soukromá zpráva od Blizzardu. Mžoural jsem očima a moc nechápal, proč mi ve 3 ráno píšou z Blizzardu. No, nejsem v Americe, tady je už pozdě, přečtu si to ráno.

Deník hráče World of Warcraft (1)

Rozhodl jsem se, že pravidelně budu vydávat deníček o hře World of Warcraft. Pěkně od počátku až do konce. O této hře jsem slyšel už před mnoha a mnoha lety. Nejen v časopisech, ale i v televizních seriálech, jako je Jak jsem poznal vaši Matku nebo South-Park. Tato hra je stále velmi populární a prozatím nemá konkurenci. Samozřejmě je tu plno MMORPG titulů, mezi nejznámější patří Guild Wars, SWOTR, The Elder Scrolls Online nebo Metin 2. "Darku, zbláznil jsi se? WoW je hnus a kravina, je to ztráta času!" Hmm, vítejte kritici, vysvětlím vám, proč jsem si World of Warcraft tak oblíbil. První cesta k RPG FPS, sport, arkády... ani nedokážu vyjmenovat všechny typy her. Řekl jsem si, proč nezkusit MMORPG. Dlouho jsem nic nehrál a střílečky už mě přestaly bavit. Chvíli jsem zkoušel demo Army 2, ale to mi moc nevyhovovalo. Běhám sem a tam a hned umřu. To je teda úžasný. Bohužel jsem tedy odstoupil od hraní Army 2 a tím pádem i od DayZ, které jsem ani nezkoušel. Asi by mě to nebavi