Přeskočit na hlavní obsah

CD a DVD v době digitální: Jejich budoucnost je nejistá

V dnešním světě digitální technologie se stává stále zjevnější, že tradiční média jako CD a DVD postupně ztrácejí na významu. Doma máme možná ještě několik originálních nebo vypálených disků, které už měsíce, ne-li roky, leží nepovšimnuté na poličce. Většina aplikací, her a multimediálního obsahu, který kdysi zaplňoval tyto disky, je nyní uložená přímo na pevném disku nebo dostupná prostřednictvím cloudu. Je vůbec možné, že za deset let budeme muset hledat programy na DVD nebo dokonce Blu-ray? Trendy naznačují, že ne. 

Postupný odklon od fyzických médií

Za poslední roky došlo k významným změnám v přístupu k softwaru, filmům a dalším multimédiím. Už nyní jsou programy, které si dříve lidé běžně kupovali na CD nebo DVD, stále častěji distribuovány digitálně. Obchodní platformy jako iTunes, Amazon nebo Steam umožňují uživatelům zakoupit a okamžitě stáhnout obsah přímo do jejich zařízení. Microsoft a Apple, dva technologičtí giganti, se tomuto trendu přizpůsobují – Microsoft se například soustředí na digitální distribuci softwaru prostřednictvím Microsoft Store a Apple klade důraz na svůj App Store a distribuci hudby přes iTunes. 

Mechaniky v noteboocích: Potřebujeme je ještě?

Při pohledu na moderní notebooky je jasné, že optické mechaniky jsou stále méně běžné. Když se podívám na svůj notebook Toshiba, musím přiznat, že jsem jeho mechaniku už několik měsíců nepoužil. Mechanika se stává spíše reliktem minulosti, něco, co je příjemné mít v případě nouze, ale co většina lidí dnes jednoduše nevyužívá. DVD stále používáme, ale je zřejmé, že budoucnost patří jiným technologiím. Stejně jako VHS, které zmizely, jakmile byly nahrazeny pokročilejšími formáty, CD a DVD čelí podobnému osudu. 

USB a externí disky: Nový standard?

Místo fyzických disků stále častěji používáme USB flash disky a externí pevné disky. Tyto médium se stávají hlavním úložištěm pro data a multimédia. USB flash disky jsou malé, přenosné a relativně odolné. Existuje otázka, zda jsou skutečně trvanlivější než CD nebo DVD. Některé studie naznačují, že data na CD a DVD mohou vydržet 2-4 roky, ale při správném skladování i mnohem déle. USB flash disky a externí disky jsou citlivé na mechanické poškození, ale jejich kompaktnost a pohodlí často převažují nad těmito riziky. 

Externí zařízení jako standard

S tím, jak roste potřeba většího úložného prostoru, se mnoho lidí obrací k externím diskům jako hlavnímu způsobu ukládání dat. Plánuji si pořídit externí disk na zálohování a další pro filmy a videa. Můj notebook má jen dva USB porty, takže budu muset investovat do externího USB hubu, který mi umožní připojit více zařízení najednou. Tato zařízení se stávají nepostradatelnou součástí naší digitální výbavy. 

Co nás čeká v budoucnosti?

Články na Technet.cz a dalších technologických webech často zmiňují, že budoucnost bude patřit notebookům a počítačům bez optických mechanik. Pokud se přeci jen objeví potřeba číst nebo zapisovat na CD nebo DVD, vždy je tu možnost pořídit externí mechaniku. Tato zařízení se připojují přes USB a umožňují tak zachovat možnost práce s fyzickými disky i v éře, kdy tyto technologie pomalu mizí.

Změny, které sledujeme, jsou součástí širšího trendu, kdy se vše digitalizuje a přechází na internet. Budoucnost patří digitální distribuci, ať už mluvíme o softwaru, hrách, filmech nebo hudbě. A zatímco staré dobré CD a DVD budou mít své místo ještě pár let, je nepochybné, že se brzy stanou jen dalším krokem na cestě technologického pokroku.

CD a DVD postupně ustupují do pozadí, nahrazovány novějšími, pohodlnějšími a efektivnějšími technologiemi. Ačkoliv jsme si na tyto formáty zvykli a v mnoha domácnostech stále zabírají čestné místo, pokrok se nezastaví. Ať už přecházíte na USB, externí disky, nebo digitální distribuci, je jisté, že se budeme muset přizpůsobit novým standardům. A kdo ví, možná za pár let budeme vzpomínat na CD a DVD stejně nostalgicky jako dnes vzpomínáme na VHS.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Watch_Dogs: Jak se stát hackerem

Tuhle hru jsme si z obchodu přinášeli jako první a nutno říci, že s dost smíšenými pocity. Neměli jsme prakticky žádná očekávání a popravdě jsme si říkali ,,Ale co, snad to nebude tak zlý". A ono to zlý nebylo, naopak! Děj se hry se odehrává v americkém Chicagu. Město řídí systém CtOS - nejpokročilejší počítačová síť v Americe. Převezmete do rukou hlavního hrdinu, Aidena Pierce, bývalého zlodějíčka a gangstera, ale především zdatného hackera, který nežil zrovna růžovou a spořádanou minulostí. Díky tomu mu na záda dýchá pár rozzlobených nepřátel. To zapříčiní smrt jeho neteře. Z flashbacků se dozvídáme, že jeho neteř byla zabita ,,nepřáteli" při cestě autem právě s Aidenem. Tato událost donutí Aidena jednat a pomstít se všem, kteří jsou za smrt jeho neteře zodpovědní. S tím však moc pochopení nemá Aidenova sestra Nicky, která v pomstě nevidí žádné řešení a snaží se po smrti své dcery jít dál a začít žít, už kvůli jejímu synovi Jacksonovi. Aiden je však rozhodnutý jednat na...

Jedno vanilkové, prosím. Aneb pohled do historie World of WarCraft.

  Prolog “Huh, pání”, nese se právě místností ve které sedím při pomyšlení, že se po velmi dlouhé době vracím nejen k psaní samotného článku, ale dokonce k psaní článku o World of WarCraft. Mnozí mě znají pod přezdívkou Ahurmen, ve světě WoW dříve též jako Aszara, přičemž ve World of WarCraft jsem působil od roku 2006 až do vydání datadisku Mists of Pandaria v roce 2012, kdy jsem s WoW definitivně skončil. Býval jsem šéfredaktorem tehdy největší česko/slovenské fanstránky wowczsite.net, stvořil největší slovník zkratek, slov a pojmů používaných ve světě WoW - konkrétně slovník Nexus WoW, působil v guildě Aeria Gloris a nyní se s Vámi podělím o to, jaké to bylo na prvopočátku všeho. KAPITOLA 1. “Na to nemám...” V době, kdy byl World of WarCraft ještě poměrně čerstvou hrou, tak hodně z nás bylo ve věku, kdy jsme si jen tak nemohli dovolit pořídit si originální hru za 900Kč a už vůbec ne platit měsíční poplatky. “Tak já stáhnu WoWko někde z netu”, povídá mi kamarád se který...

Deník hráče World of Warcraft (1)

Rozhodl jsem se, že pravidelně budu vydávat deníček o hře World of Warcraft. Pěkně od počátku až do konce. O této hře jsem slyšel už před mnoha a mnoha lety. Nejen v časopisech, ale i v televizních seriálech, jako je Jak jsem poznal vaši Matku nebo South-Park. Tato hra je stále velmi populární a prozatím nemá konkurenci. Samozřejmě je tu plno MMORPG titulů, mezi nejznámější patří Guild Wars, SWOTR, The Elder Scrolls Online nebo Metin 2. "Darku, zbláznil jsi se? WoW je hnus a kravina, je to ztráta času!" Hmm, vítejte kritici, vysvětlím vám, proč jsem si World of Warcraft tak oblíbil. První cesta k RPG FPS, sport, arkády... ani nedokážu vyjmenovat všechny typy her. Řekl jsem si, proč nezkusit MMORPG. Dlouho jsem nic nehrál a střílečky už mě přestaly bavit. Chvíli jsem zkoušel demo Army 2, ale to mi moc nevyhovovalo. Běhám sem a tam a hned umřu. To je teda úžasný. Bohužel jsem tedy odstoupil od hraní Army 2 a tím pádem i od DayZ, které jsem ani nezkoušel. Asi by mě to nebavi...

Jak jsem dostal přístup do bety WoW: Warlords of Draenor...

Jednou Blizzard přišel s nápadem uspořádat týdenní “sbírání” uživatelů na sociální síti Twitter za účelem umožnit pár šťastlivcům přístup k betě World of Warcraft: Warlords of Draenor. Ten den jsem nic netušíc přišel domů, celý pomačkaný a utahaný. Celý týden jsme totiž měli náročnou práci, a to stěhování přes 30 kusů skříní a vymalování místnosti. Když jsem přišel domů, byla už noc. Přes moje vyčerpání a pozdní hodinu jsem se odhodlal zapnout PlayStation 4 a vesele hrát The Last of US Remastered. Ještě než jsem šel spát jsem si přečetl povídku o World of Warcraft z dob Vanillu, kterou sepsal kamarád Ahurmen. Byly asi 3 hodiny ráno, když mi začal vibrovat můj Samsung telefon. Po pár nadávkách (bylo už naštěstí po 10. hodině) jsem se podíval na displej. Byla tam notifikace… Twitter - soukromá zpráva od Blizzardu. Mžoural jsem očima a moc nechápal, proč mi ve 3 ráno píšou z Blizzardu. No, nejsem v Americe, tady je už pozdě, přečtu si to ráno.

Recenze konzole Xbox One S

Předchozí konzoli Sony PlayStation 4 jsem nedávno prodal. Nechci říkat, že byl vždycky PlayStation 4 nejlepší. Sony poslední dobou zařízlo PS Vita, PlayStation Now, nesmyslně zrušili výhodné služby. 2 roky jsem se velmi těšil na zpětnou kompatibilitu PlayStation 2 a 3 a nedočkal jsem se. Většina fanoušků by si to přála, jenže Sony tvrdí, že o to není zájem, přitom si mastí kapsy na remasterech her. Ze začátku bylo slibováno, že budeme moci hlasovat o hrách zdarma pro následující měsíc, nakonec to bylo pouze dvakrát a pak se na to zapomnělo. Dalším problémem je infrastruktura v Evropě, do které by mělo Sony investovat. Sliby chyby. S aktualizací firmwaru je na tom Xbox One lépe, u PlayStationu 4 vyjde nový firmware pouze jednou za půl roku. Zpětná kompatibilita Xbox 360, EA Acess a Xbox Game Pass… V roce 2013 mě hodně nepříjemně šokoval Xbox One se spoustou nesmyslných věcí - povinný Kinect, nutné připojení k internetu, regionální omezení. Tehdejší konference Microsoftu byla fiask...

World of Warcraft: Warlords of Draenor - Cesta do Draenora (1)

V minulém článku jste si mohli přečíst, jak jsem se dostal do bety Warlords of Draenor . Dnes budu vyprávět o tom, proč jsem se rozhodl cestovat na alternativní planetu Draenor. Pro ty, kteří nehráli poslední patch Mists of Pandaria, přiblížím boj proti Garrosh Hellscream. Poslední patch přidal epický end game a hlavně možnost hrát poslední raid Siege of Orgrimmar. Všichni hráči se vydali bojovat s oním Garroshem Hellscream. Když bylo po všem a přišel Thrall, tak z toho byl velice zklamaný. Věděl, že tohle by si otec, Grommash Hellscream, rozhodně nepřál. Chtěl Garroshe umlátit kladivem, ale na poslední chvíli ho zarazil Varian Wrynn. O Garroshově osudu tedy rozhodne soud.

Homebrew pro macOS #1: Co je Homebrew a proč ho vůbec chtít

Pamatuju si to jako dnes. Psal se rok 2006, seděl jsem u svého starého počítače s Windows XP a poprvé jsem zkoušel spustit Linux z live CD. Byla to česká distribuce Slax a já tehdy nevěřil vlastním očím. Systém se rozběhl z CD bez instalace, načetl grafické prostředí a dokonce jsem se přes Kopete připojil na ICQ. Pro patnáctiletého kluka, který do té doby znal jen Windows, to byl naprosto magický zážitek. První dotek s tím, že si systém můžeš přizpůsobit. Že máš věci pod kontrolou. A tahle fascinace mi zůstala. I když dnes používám macOS, ten pocit „moci pod kapotou“ hledám dál. A právě díky Homebrew jsem ho našel znovu. Co je vlastně Homebrew? Homebrew je open-source správce balíčků pro macOS (a dnes už i Linux), který umožňuje jednoduše instalovat software a nástroje, které nejsou běžně součástí systému. V praxi to znamená, že pomocí jednoho příkazu v terminálu si můžeš stáhnout a nainstalovat utility jako wget, htop, git, node, python, ffmpeg a stovky dalších. Bez klikání, bez hledá...