Přeskočit na hlavní obsah

The Last of Us Remastered: Putování zničenou Amerikou, kde přežití znamená všechno

Pokud milujete postapokalyptické hry stejně jako já, „The Last of Us Remastered“ by pro vás mělo být povinnou zastávkou. Tato hra vás přenese do světa, kde je lidstvo sraženo na kolena brutální epidemií, a kde přežití není nikdy jisté.

Příběh se odehrává v temné verzi Ameriky, kde se rozšířila parazitní houba zvaná Cordyceps. Tato houba napadá mozek lidí, přeměňuje je na krvelačné bestie bez jakéhokoliv náznaku lidství. Celá civilizace se zhroutila a to, co zbylo, je zničeno chaosem, kde každá chyba může znamenat smrt. A právě zde začíná příběh hlavního hrdiny, Joela. 

Osudná noc a konec starého světa

Hra nás na začátku vrhá do života Joela, muže ve středním věku, který žije se svou dcerou Sarah. Co zpočátku vypadá jako klidný večer, se rychle změní v noční můru. V tomto okamžiku hráč ovládá Sarah, a skrze její oči sleduje, jak se jejich svět hroutí. Zprávy v televizi začnou oznamovat podivné útoky v okolí, a na scénu přichází její otec Joel. O chvíli později soused vtrhne do jejich domu proměněný v monstrum. Situace rychle eskaluje a rodina se s pomocí Joelova bratra Tommyho vydává na zoufalý útěk. Je to první z mnoha nervy drásajících momentů hry.

Scéna, ve které Joel ztrácí svou dceru Sarah, je snad jednou z nejpůsobivějších a emocionálně nejsilnějších v herní historii. Právě tento okamžik formuje Joela do muže, kterým je v zbytku hry — zlomeného, ale zároveň odhodlaného přežít za každou cenu. 


O 20 let později: Změněný svět, změněný Joel

Po tomto úvodním chaosu se děj posouvá o dvě desetiletí dopředu. Nyní už Joela zastihujeme jako stárnoucího přeživšího ve zchátralé karanténní zóně. Společnost se zhroutila, vládnou vojenské režimy a každý den je boj o přežití. Hlavní zbraní nejsou kulky, ale instinkty. Joel a jeho parťačka Tess se živí pašováním a neštítí se žádných nečistých obchodů. Právě při jednom z těchto obchodů se setkávají s Marlene, vůdkyní povstalecké skupiny Světlonošů, která jim zadá zvláštní úkol — musí převézt čtrnáctiletou dívku Ellie do bezpečí.

Ellie není jen obyčejná dívka. Je totiž imunní vůči nákaze, což z ní dělá klíč k možnému léku, který by mohl zachránit svět. Pro Joela je to ale zpočátku jen další “zakázka”. Postupem času však začíná vnímat Ellie nejen jako povinnost, ale také jako naději, kterou už dávno ztratil. 

Svět plný nebezpečí

„The Last of Us“ není jen o přežití proti hordám nakažených. Jde o cestu napříč zničenými městy, kde na každém kroku číhá smrt. Vedle hrozby od “clickerů”, strašlivě zmutovaných tvorů, jsou tu i gangy přeživších, kteří se neštítí ničeho, aby získali zásoby nebo materiál. Hráč má svobodu rozhodnout se, zda se chce těmto nebezpečím vyhnout plížením, nebo čelit nepřátelům přímo. Každý zásah do protivníka však musí být pečlivě zvážen, protože náboje jsou vzácné a každý krok špatně může znamenat konec.

Hra také nabízí fascinující crafting systém — Joel může sbírat různé suroviny a vytvářet z nich užitečné předměty jako molotovy nebo lékárničky. Tento prvek dává hráči možnost přizpůsobit si svůj styl hraní a přežití. 

Postavy, které vám přirostou k srdci

Jedním z největších taháků „The Last of Us“ jsou skvěle napsané postavy. Když hra začíná, Joel je tvrdý muž, který uzamkl své city po tragické ztrátě dcery. Ale jak se jeho vztah s Ellie vyvíjí, začínáme v něm vidět někoho, kdo se znovu učí milovat a věřit. Ellie sama je obdivuhodně složitá postava. Na jedné straně je to zranitelné dítě, na druhé straně v sobě nese obrovskou sílu a odhodlání bojovat.

Jejich vzájemná dynamika je základem celé hry. Moment po momentu sledujeme, jak se jejich vztah prohlubuje — od chvíle, kdy se k sobě chovají rezervovaně, až po chvíle, kdy se jeden druhého drží, protože nemají nikoho jiného. 

Vizuální zpracování a atmosféra

Jedním z vrcholů této hry je její atmosféra. Naughty Dog, tvůrci hry, zde odvedli mistrovskou práci ve ztvárnění postapokalyptického světa. Od rozpadlých měst a zarostlých dálnic po tiché, temné prostory plné hrozeb – každé prostředí ve hře je nádherně detailní a realistické. Remasterovaná verze pro PlayStation 4 přidává k této už tak působivé grafice vylepšené textury, lepší osvětlení a plynulejší animace, což dělá zážitek ještě hlubší.

Zvukový design je rovněž fascinující. Zvuky v dálce, kroky v temnotě nebo děsivé klikání nepřátel – všechno přispívá k tomu, že se vám často zatají dech. 

Závěr: Proč The Last of Us Remastered nesmí chybět ve vaší sbírce

Tato hra není jen o akci. Je to emocionální příběh o přežití, ztrátě a naději. „The Last of Us Remastered“ nastavila laťku sakra vysoko, pokud jde o vyprávění příběhů a stavbu postav ve hrách. Ať už hru hrajete poprvé nebo znovu, vždy vás pohltí svým světem a emocemi, které zprostředkovává.

Pokud máte rádi hry s důrazem na příběh a charakterový vývoj, „The Last of Us Remastered“ je pro vás jasnou volbou. Příběh Joela a Ellie vám zůstane v hlavě dlouho po tom, co odložíte ovladač.


Populární příspěvky z tohoto blogu

Watch_Dogs: Jak se stát hackerem

Tuhle hru jsme si z obchodu přinášeli jako první a nutno říci, že s dost smíšenými pocity. Neměli jsme prakticky žádná očekávání a popravdě jsme si říkali ,,Ale co, snad to nebude tak zlý". A ono to zlý nebylo, naopak! Děj se hry se odehrává v americkém Chicagu. Město řídí systém CtOS - nejpokročilejší počítačová síť v Americe. Převezmete do rukou hlavního hrdinu, Aidena Pierce, bývalého zlodějíčka a gangstera, ale především zdatného hackera, který nežil zrovna růžovou a spořádanou minulostí. Díky tomu mu na záda dýchá pár rozzlobených nepřátel. To zapříčiní smrt jeho neteře. Z flashbacků se dozvídáme, že jeho neteř byla zabita ,,nepřáteli" při cestě autem právě s Aidenem. Tato událost donutí Aidena jednat a pomstít se všem, kteří jsou za smrt jeho neteře zodpovědní. S tím však moc pochopení nemá Aidenova sestra Nicky, která v pomstě nevidí žádné řešení a snaží se po smrti své dcery jít dál a začít žít, už kvůli jejímu synovi Jacksonovi. Aiden je však rozhodnutý jednat na...

Jedno vanilkové, prosím. Aneb pohled do historie World of WarCraft.

  Prolog “Huh, pání”, nese se právě místností ve které sedím při pomyšlení, že se po velmi dlouhé době vracím nejen k psaní samotného článku, ale dokonce k psaní článku o World of WarCraft. Mnozí mě znají pod přezdívkou Ahurmen, ve světě WoW dříve též jako Aszara, přičemž ve World of WarCraft jsem působil od roku 2006 až do vydání datadisku Mists of Pandaria v roce 2012, kdy jsem s WoW definitivně skončil. Býval jsem šéfredaktorem tehdy největší česko/slovenské fanstránky wowczsite.net, stvořil největší slovník zkratek, slov a pojmů používaných ve světě WoW - konkrétně slovník Nexus WoW, působil v guildě Aeria Gloris a nyní se s Vámi podělím o to, jaké to bylo na prvopočátku všeho. KAPITOLA 1. “Na to nemám...” V době, kdy byl World of WarCraft ještě poměrně čerstvou hrou, tak hodně z nás bylo ve věku, kdy jsme si jen tak nemohli dovolit pořídit si originální hru za 900Kč a už vůbec ne platit měsíční poplatky. “Tak já stáhnu WoWko někde z netu”, povídá mi kamarád se který...

Jak jsem dostal přístup do bety WoW: Warlords of Draenor...

Jednou Blizzard přišel s nápadem uspořádat týdenní “sbírání” uživatelů na sociální síti Twitter za účelem umožnit pár šťastlivcům přístup k betě World of Warcraft: Warlords of Draenor. Ten den jsem nic netušíc přišel domů, celý pomačkaný a utahaný. Celý týden jsme totiž měli náročnou práci, a to stěhování přes 30 kusů skříní a vymalování místnosti. Když jsem přišel domů, byla už noc. Přes moje vyčerpání a pozdní hodinu jsem se odhodlal zapnout PlayStation 4 a vesele hrát The Last of US Remastered. Ještě než jsem šel spát jsem si přečetl povídku o World of Warcraft z dob Vanillu, kterou sepsal kamarád Ahurmen. Byly asi 3 hodiny ráno, když mi začal vibrovat můj Samsung telefon. Po pár nadávkách (bylo už naštěstí po 10. hodině) jsem se podíval na displej. Byla tam notifikace… Twitter - soukromá zpráva od Blizzardu. Mžoural jsem očima a moc nechápal, proč mi ve 3 ráno píšou z Blizzardu. No, nejsem v Americe, tady je už pozdě, přečtu si to ráno.

Recenze konzole Xbox One S

Předchozí konzoli Sony PlayStation 4 jsem nedávno prodal. Nechci říkat, že byl vždycky PlayStation 4 nejlepší. Sony poslední dobou zařízlo PS Vita, PlayStation Now, nesmyslně zrušili výhodné služby. 2 roky jsem se velmi těšil na zpětnou kompatibilitu PlayStation 2 a 3 a nedočkal jsem se. Většina fanoušků by si to přála, jenže Sony tvrdí, že o to není zájem, přitom si mastí kapsy na remasterech her. Ze začátku bylo slibováno, že budeme moci hlasovat o hrách zdarma pro následující měsíc, nakonec to bylo pouze dvakrát a pak se na to zapomnělo. Dalším problémem je infrastruktura v Evropě, do které by mělo Sony investovat. Sliby chyby. S aktualizací firmwaru je na tom Xbox One lépe, u PlayStationu 4 vyjde nový firmware pouze jednou za půl roku. Zpětná kompatibilita Xbox 360, EA Acess a Xbox Game Pass… V roce 2013 mě hodně nepříjemně šokoval Xbox One se spoustou nesmyslných věcí - povinný Kinect, nutné připojení k internetu, regionální omezení. Tehdejší konference Microsoftu byla fiask...

Deník hráče World of Warcraft (1)

Rozhodl jsem se, že pravidelně budu vydávat deníček o hře World of Warcraft. Pěkně od počátku až do konce. O této hře jsem slyšel už před mnoha a mnoha lety. Nejen v časopisech, ale i v televizních seriálech, jako je Jak jsem poznal vaši Matku nebo South-Park. Tato hra je stále velmi populární a prozatím nemá konkurenci. Samozřejmě je tu plno MMORPG titulů, mezi nejznámější patří Guild Wars, SWOTR, The Elder Scrolls Online nebo Metin 2. "Darku, zbláznil jsi se? WoW je hnus a kravina, je to ztráta času!" Hmm, vítejte kritici, vysvětlím vám, proč jsem si World of Warcraft tak oblíbil. První cesta k RPG FPS, sport, arkády... ani nedokážu vyjmenovat všechny typy her. Řekl jsem si, proč nezkusit MMORPG. Dlouho jsem nic nehrál a střílečky už mě přestaly bavit. Chvíli jsem zkoušel demo Army 2, ale to mi moc nevyhovovalo. Běhám sem a tam a hned umřu. To je teda úžasný. Bohužel jsem tedy odstoupil od hraní Army 2 a tím pádem i od DayZ, které jsem ani nezkoušel. Asi by mě to nebavi...

30 let časopisu Levelu: Můj herní průvodce od dětství až dodnes...

Časopis Level je fenoménem české herní scény už neuvěřitelných 30 let. Od svého vzniku v roce 1995 prošel mnoha změnami, krizemi i triumfy, které formovaly jeho současnou podobu. Pro mě osobně je Level srdeční záležitostí. Provázel mě od chvíle, kdy jsem jako kluk poprvé držel jeho číslo v ruce, až do dnešních dnů. Pojďme si společně připomenout jeho historii, klíčové momenty a jeho význam pro české hráče. Moje první setkání s Levelem Můj první časopis Level jsem držel v ruce v roce 2004. Bylo mi kolem třinácti let a v té době byl internet sice dostupný, ale ne všude a ne vždy. Herní časopisy měly obrovskou váhu, protože přinášely nejen recenze, ale i návody, novinky a někdy i plné hry na CD či DVD. Pamatuji si, jak jsem hltal každou stránku, fascinován nejen recenzemi her, ale i obsáhlými tématy a rozhovory s vývojáři. Střídavě jsem si kupoval i časopis Doupě, ale Level měl pro mě vždy něco navíc. Byla to kombinace skvělého psaní, kvalitních recenzí a samozřejmě příloh, které mě dokáz...

Proč používám macOS a jsem příznivec Unixu

Moje cesta k macOS nebyla přímá. Na začátku to bylo spíš o zvědavosti. Fascinovala mě historie počítačů, a když jsem se poprvé dozvěděl o Unixu, měl jsem pocit, že jsem objevil něco hlubšího než jen operační systém. Bylo to, jako kdybych narazil na základní kámen moderní technologie. Nejvíc mě zaujal příběh Kennetha Thompsona a Dennise Ritchieho, kteří v Bellových laboratořích položili základy Unixu. Z jednoduchého experimentu vznikl systém, který změnil svět. Na tohle období rád vzpomínám. Četl jsem o tom, jak Unix vznikl z potřeby vytvořit něco jednoduchého a elegantního, co by vývojářům umožnilo pracovat efektivněji. Principy, jako modularita a jednoduchost, mě fascinovaly. Bylo to něco jiného než běžné “klikací” systémy, které jsem znal. Unix mi připadal jako zenový mistr mezi operačními systémy – klidný, precizní a nekomplikovaný. Unix mě přirozeně dovedl k Linuxu. Zkoušel jsem různé distribuce a líbilo se mi, jak si člověk mohl všechno přizpůsobit. Bylo to super období – hledal j...