Přeskočit na hlavní obsah

Od neoriginální konzole po pravý NES: nostalgické dobrodružství se Super Mario Bros.

Když se ohlédnu zpět na své dětství, jednou z nejvýraznějších vzpomínek, které se mi vybaví, je moje první setkání s hrou Super Mario Bros. Vyrůstal jsem v době, kdy herní průmysl začal skutečně nabírat na obrátkách, ale paradoxně jsem se k této ikonické hře nedostal tak, jak by se dalo očekávat. Nehrál jsem ji na originální konzoli Nintendo Entertainment System (NES), ale na neoriginální konzoli, která byla běžně dostupná v mnoha domácnostech po celém světě. Tehdy jsem ještě netušil, jaký dopad na mě tato hra bude mít.

První kroky ve světě Super Mario Bros.

Můj první kontakt s Mariem nebyl skrze autentický NES, ale přes konzoli, která se tvářila jako NES, ale byla jen levnou napodobeninou, kterou si moji rodiče mohli dovolit. Na této konzoli, kterou jsem dostal k desátým narozeninám, jsem poprvé spustil Super Mario Bros. Pamatuji si to nadšení, které jsem cítil, když se na obrazovce objevil jednoduchý, ale nezapomenutelný pixelový svět plný nepřátel, překážek a skrytých tajemství.

I když byla tato konzole daleko od originálního hardwaru, pro mě to bylo něco úžasného. Mario se pro mě stal hrdinou, jehož dobrodružství jsem prožíval s každým skokem, s každým překonáním překážky. Ta čistá radost z objevování nových světů, nacházení tajných bloků a porážení Bowsera, byla pro mě nová a fascinující. Byla to hra, která mě přikovala k obrazovce na celé hodiny a která se mi zaryla hluboko do paměti.

Odhalení skutečné historie

Když jsem postupně vyrůstal, začal jsem chápat, že ta konzole, na které jsem tak dlouho hrál, nebyla skutečná NES, a že hra, kterou jsem tak miloval, měla za sebou dlouhou a fascinující historii. Začal jsem se zajímat o to, odkud vlastně Mario pochází, a jaký význam má pro svět videoher. Zjistil jsem, že Super Mario Bros byla jedna z nejvlivnějších her všech dob, hra, která definovala celou éru a položila základy mnoha herním titulům, které následovaly.

Když jsem se dozvěděl více o původu Maria a o tom, co tato hra znamená pro herní průmysl, začal jsem toužit po autentickém zážitku. Chtěl jsem si zahrát tuto hru tak, jak byla původně zamýšlena – na originální NES konzoli, s pravou NES kazetou. Trvalo několik let, než jsem se konečně dostal k možnosti pořídit si originální kopii Super Mario Bros pro NES. Mít v ruce skutečnou kazetu, kterou jsem tolikrát viděl na obrázcích a videích, bylo jako držet kousek herní historie.

Originál NES: Splněný sen

Když jsem si konečně pořídil originální kazetu Super Mario Bros, bylo to jako splněný sen. Ta chvíle, kdy jsem poprvé vložil kazetu do NES, byla plná očekávání. Na obrazovce se objevila ta známá úvodní obrazovka a já jsem měl pocit, že jsem se vrátil do dětství, ale tentokrát to bylo jiné. Byl to autentický zážitek, který mě přenesl zpět v čase, ale zároveň mě naplnil pocitem hrdosti, že nyní vlastním kus skutečné herní historie.

Hrát Super Mario Bros na originálním NES byla úplně jiná zkušenost než na té neoriginální konzoli z mého dětství. Hra se hrála plynuleji, grafika byla ostrá a barvy živé. Měl jsem pocit, že teď konečně zažívám hru tak, jak ji původně zamýšleli její tvůrci. Bylo to, jako kdybych objevil nový rozměr něčeho, co jsem již znal.

Emulace: Nová éra nostalgie

O pár let později, když se technologie posunula kupředu a já jsem získal přístup k počítači s Windows XP, objevil jsem svět emulace. Bylo to zhruba před 15 lety, kdy jsem se rozhodl znovu vrátit ke hrám svého dětství, tentokrát na modernějším zařízení. Přestože jsem měl doma originální NES konzoli, možnost hrát své oblíbené hry kdykoliv na počítači mě fascinovala.

Stáhl jsem si emulátor a první hru, kterou jsem spustil, byla samozřejmě Super Mario Bros. Bylo to jiné než na NES, ale zároveň podobné. Grafika a zvuky byly téměř stejné, ale přesto jsem cítil, že něco chybí. Chyběla ta fyzická interakce s konzolí, pocit vložení kazety, a snad i ta nostalgická vůně starého hardwaru. Přesto mě emulace přivedla zpět ke všem těm zážitkům, které jsem měl, když jsem jako dítě objevoval kouzlo Super Mario Bros.

Emulace mi umožnila vrátit se k mým oblíbeným hrám kdykoliv a kdekoliv. Byla to cesta zpět do dětství, aniž bych musel vytáhnout starou konzoli a připojovat ji k modernímu televizoru. Přestože jsem věděl, že to není úplně stejné jako hrát na originální konzoli, emulace mi dala možnost znovu prožít ty nezapomenutelné chvíle, kdy jsem jako dítě poprvé skočil na Goombu, našel první hvězdičku, nebo porazil Bowsera.

Závěrečné zamyšlení

Super Mario Bros pro mě vždy bude symbolizovat začátek mého herního dobrodružství. Ať už jsem ho hrál na neoriginální konzoli, na originálním NES, nebo na emulátoru, tato hra mě vždy přenesla zpět do těch bezstarostných dnů dětství, kdy hraní bylo o čisté radosti a objevování.

Dnes, když se podívám na svou sbírku her, Super Mario Bros zaujímá čestné místo. Není to jen hra, je to vzpomínka na všechny ty chvíle, kdy jsem jako dítě objevoval svět her, a kdy jsem poprvé poznal, co znamená skutečná zábava. A i když dnes existují hry s neuvěřitelnou grafikou a složitými příběhy, Mario pro mě vždy bude tím, kdo to všechno začal.

Pokud jste také měli možnost prožít své dětství s Mariem, nebo s jinou retro hrou, víte, jak silné mohou být tyto vzpomínky. Hry, které nás provázely naším dětstvím, zůstávají s námi po celý život. A i když se svět her neustále mění, tyto vzpomínky zůstávají jako připomínka toho, co pro nás hry skutečně znamenají – zábavu, radost a nekonečné dobrodružství.

Pokud máte své vlastní zážitky s retro hrami, budu rád, když se o ně podělíte. Každý z nás má své herní příběhy, které stojí za to vyprávět. A právě tyto příběhy nás spojují jako hráče, bez ohledu na to, jakou platformu jsme používali, nebo jakou hru jsme hráli.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Watch_Dogs: Jak se stát hackerem

Tuhle hru jsme si z obchodu přinášeli jako první a nutno říci, že s dost smíšenými pocity. Neměli jsme prakticky žádná očekávání a popravdě jsme si říkali ,,Ale co, snad to nebude tak zlý". A ono to zlý nebylo, naopak! Děj se hry se odehrává v americkém Chicagu. Město řídí systém CtOS - nejpokročilejší počítačová síť v Americe. Převezmete do rukou hlavního hrdinu, Aidena Pierce, bývalého zlodějíčka a gangstera, ale především zdatného hackera, který nežil zrovna růžovou a spořádanou minulostí. Díky tomu mu na záda dýchá pár rozzlobených nepřátel. To zapříčiní smrt jeho neteře. Z flashbacků se dozvídáme, že jeho neteř byla zabita ,,nepřáteli" při cestě autem právě s Aidenem. Tato událost donutí Aidena jednat a pomstít se všem, kteří jsou za smrt jeho neteře zodpovědní. S tím však moc pochopení nemá Aidenova sestra Nicky, která v pomstě nevidí žádné řešení a snaží se po smrti své dcery jít dál a začít žít, už kvůli jejímu synovi Jacksonovi. Aiden je však rozhodnutý jednat na...

Jedno vanilkové, prosím. Aneb pohled do historie World of WarCraft.

  Prolog “Huh, pání”, nese se právě místností ve které sedím při pomyšlení, že se po velmi dlouhé době vracím nejen k psaní samotného článku, ale dokonce k psaní článku o World of WarCraft. Mnozí mě znají pod přezdívkou Ahurmen, ve světě WoW dříve též jako Aszara, přičemž ve World of WarCraft jsem působil od roku 2006 až do vydání datadisku Mists of Pandaria v roce 2012, kdy jsem s WoW definitivně skončil. Býval jsem šéfredaktorem tehdy největší česko/slovenské fanstránky wowczsite.net, stvořil největší slovník zkratek, slov a pojmů používaných ve světě WoW - konkrétně slovník Nexus WoW, působil v guildě Aeria Gloris a nyní se s Vámi podělím o to, jaké to bylo na prvopočátku všeho. KAPITOLA 1. “Na to nemám...” V době, kdy byl World of WarCraft ještě poměrně čerstvou hrou, tak hodně z nás bylo ve věku, kdy jsme si jen tak nemohli dovolit pořídit si originální hru za 900Kč a už vůbec ne platit měsíční poplatky. “Tak já stáhnu WoWko někde z netu”, povídá mi kamarád se který...

Jak jsem dostal přístup do bety WoW: Warlords of Draenor...

Jednou Blizzard přišel s nápadem uspořádat týdenní “sbírání” uživatelů na sociální síti Twitter za účelem umožnit pár šťastlivcům přístup k betě World of Warcraft: Warlords of Draenor. Ten den jsem nic netušíc přišel domů, celý pomačkaný a utahaný. Celý týden jsme totiž měli náročnou práci, a to stěhování přes 30 kusů skříní a vymalování místnosti. Když jsem přišel domů, byla už noc. Přes moje vyčerpání a pozdní hodinu jsem se odhodlal zapnout PlayStation 4 a vesele hrát The Last of US Remastered. Ještě než jsem šel spát jsem si přečetl povídku o World of Warcraft z dob Vanillu, kterou sepsal kamarád Ahurmen. Byly asi 3 hodiny ráno, když mi začal vibrovat můj Samsung telefon. Po pár nadávkách (bylo už naštěstí po 10. hodině) jsem se podíval na displej. Byla tam notifikace… Twitter - soukromá zpráva od Blizzardu. Mžoural jsem očima a moc nechápal, proč mi ve 3 ráno píšou z Blizzardu. No, nejsem v Americe, tady je už pozdě, přečtu si to ráno.

Recenze konzole Xbox One S

Předchozí konzoli Sony PlayStation 4 jsem nedávno prodal. Nechci říkat, že byl vždycky PlayStation 4 nejlepší. Sony poslední dobou zařízlo PS Vita, PlayStation Now, nesmyslně zrušili výhodné služby. 2 roky jsem se velmi těšil na zpětnou kompatibilitu PlayStation 2 a 3 a nedočkal jsem se. Většina fanoušků by si to přála, jenže Sony tvrdí, že o to není zájem, přitom si mastí kapsy na remasterech her. Ze začátku bylo slibováno, že budeme moci hlasovat o hrách zdarma pro následující měsíc, nakonec to bylo pouze dvakrát a pak se na to zapomnělo. Dalším problémem je infrastruktura v Evropě, do které by mělo Sony investovat. Sliby chyby. S aktualizací firmwaru je na tom Xbox One lépe, u PlayStationu 4 vyjde nový firmware pouze jednou za půl roku. Zpětná kompatibilita Xbox 360, EA Acess a Xbox Game Pass… V roce 2013 mě hodně nepříjemně šokoval Xbox One se spoustou nesmyslných věcí - povinný Kinect, nutné připojení k internetu, regionální omezení. Tehdejší konference Microsoftu byla fiask...

Deník hráče World of Warcraft (1)

Rozhodl jsem se, že pravidelně budu vydávat deníček o hře World of Warcraft. Pěkně od počátku až do konce. O této hře jsem slyšel už před mnoha a mnoha lety. Nejen v časopisech, ale i v televizních seriálech, jako je Jak jsem poznal vaši Matku nebo South-Park. Tato hra je stále velmi populární a prozatím nemá konkurenci. Samozřejmě je tu plno MMORPG titulů, mezi nejznámější patří Guild Wars, SWOTR, The Elder Scrolls Online nebo Metin 2. "Darku, zbláznil jsi se? WoW je hnus a kravina, je to ztráta času!" Hmm, vítejte kritici, vysvětlím vám, proč jsem si World of Warcraft tak oblíbil. První cesta k RPG FPS, sport, arkády... ani nedokážu vyjmenovat všechny typy her. Řekl jsem si, proč nezkusit MMORPG. Dlouho jsem nic nehrál a střílečky už mě přestaly bavit. Chvíli jsem zkoušel demo Army 2, ale to mi moc nevyhovovalo. Běhám sem a tam a hned umřu. To je teda úžasný. Bohužel jsem tedy odstoupil od hraní Army 2 a tím pádem i od DayZ, které jsem ani nezkoušel. Asi by mě to nebavi...

30 let časopisu Levelu: Můj herní průvodce od dětství až dodnes...

Časopis Level je fenoménem české herní scény už neuvěřitelných 30 let. Od svého vzniku v roce 1995 prošel mnoha změnami, krizemi i triumfy, které formovaly jeho současnou podobu. Pro mě osobně je Level srdeční záležitostí. Provázel mě od chvíle, kdy jsem jako kluk poprvé držel jeho číslo v ruce, až do dnešních dnů. Pojďme si společně připomenout jeho historii, klíčové momenty a jeho význam pro české hráče. Moje první setkání s Levelem Můj první časopis Level jsem držel v ruce v roce 2004. Bylo mi kolem třinácti let a v té době byl internet sice dostupný, ale ne všude a ne vždy. Herní časopisy měly obrovskou váhu, protože přinášely nejen recenze, ale i návody, novinky a někdy i plné hry na CD či DVD. Pamatuji si, jak jsem hltal každou stránku, fascinován nejen recenzemi her, ale i obsáhlými tématy a rozhovory s vývojáři. Střídavě jsem si kupoval i časopis Doupě, ale Level měl pro mě vždy něco navíc. Byla to kombinace skvělého psaní, kvalitních recenzí a samozřejmě příloh, které mě dokáz...

Proč používám macOS a jsem příznivec Unixu

Moje cesta k macOS nebyla přímá. Na začátku to bylo spíš o zvědavosti. Fascinovala mě historie počítačů, a když jsem se poprvé dozvěděl o Unixu, měl jsem pocit, že jsem objevil něco hlubšího než jen operační systém. Bylo to, jako kdybych narazil na základní kámen moderní technologie. Nejvíc mě zaujal příběh Kennetha Thompsona a Dennise Ritchieho, kteří v Bellových laboratořích položili základy Unixu. Z jednoduchého experimentu vznikl systém, který změnil svět. Na tohle období rád vzpomínám. Četl jsem o tom, jak Unix vznikl z potřeby vytvořit něco jednoduchého a elegantního, co by vývojářům umožnilo pracovat efektivněji. Principy, jako modularita a jednoduchost, mě fascinovaly. Bylo to něco jiného než běžné “klikací” systémy, které jsem znal. Unix mi připadal jako zenový mistr mezi operačními systémy – klidný, precizní a nekomplikovaný. Unix mě přirozeně dovedl k Linuxu. Zkoušel jsem různé distribuce a líbilo se mi, jak si člověk mohl všechno přizpůsobit. Bylo to super období – hledal j...