Dráček bloguje: Herní retrospektivy a vize

Herní průmysl je od svého vzniku fascinujícím světem plným inovací, technologií a kreativity. Není proto divu, že během svého vývoje přinesl mnoho revolučních zařízení, která se snažila posunout hranice toho, co bylo v dané době považováno za možné. Mezi tyto inovace patřily i různé herní periférie, které měly za úkol změnit způsob, jakým hráči interagují se svými oblíbenými tituly. Některé z nich byly úspěšné, jiné méně. Tento článek se zaměřuje na ty méně známé, často zapomenuté, ale o to zajímavější herní periférie, které přinesly na trh něco nového, byť ne vždy s úspěchem. Herní kuriozity: Nejdivnější herní periferie, které jste možná ani neznali Ve světě herních konzolí a počítačů se vždy objevovaly nové způsoby, jak vylepšit zážitek z hraní. Vývojáři a inženýři se neustále snažili přicházet s inovacemi, které by hráčům poskytly nové možnosti a způsoby interakce s hrami. Ne vždy se však podařilo dosáhnout kýženého úspěchu. Některé periferie, ačkoli revoluční ve své době, byly příl...

V posledních letech jsem si začal stále více uvědomovat, že mě nové hry přestávají bavit. Možná je to dáno stárnutím, možná změnou v herním průmyslu, ale něco, co mi kdysi přinášelo hodiny radosti a zábavy, dnes ztrácí svůj půvab. Dříve jsem se dokázal nechat pohltit světem nových her, ztratit se v jejich příbězích a možnostech, ale dnes už to není tak jednoduché. Místo vzrušení, které jsem cítil při spuštění nové hry, se často dostaví zklamání a pocit, že něco chybí. Herní průmysl se za poslední dekádu dramaticky proměnil. V dobách mého mládí byly hry často o čisté zábavě, objevování a překonávání výzev. Dnes však herní tituly často kladou větší důraz na zisky než na samotný herní zážitek. Modely jako pay-to-win, free-to-play a mikrotransakce se staly běžnou součástí herního světa. Zatímco se grafika a technologie neustále zdokonalují, herní mechaniky se stávají stále komplikovanějšími a zaměřují se spíše na to, jak z hráčů vytěžit více peněz, než na to, aby poskytly skutečně poutavý ...

Když se ohlédnu zpět na své dětství, jednou z nejvýraznějších vzpomínek, které se mi vybaví, je moje první setkání s hrou Super Mario Bros. Vyrůstal jsem v době, kdy herní průmysl začal skutečně nabírat na obrátkách, ale paradoxně jsem se k této ikonické hře nedostal tak, jak by se dalo očekávat. Nehrál jsem ji na originální konzoli Nintendo Entertainment System (NES), ale na neoriginální konzoli, která byla běžně dostupná v mnoha domácnostech po celém světě. Tehdy jsem ještě netušil, jaký dopad na mě tato hra bude mít. První kroky ve světě Super Mario Bros. Můj první kontakt s Mariem nebyl skrze autentický NES, ale přes konzoli, která se tvářila jako NES, ale byla jen levnou napodobeninou, kterou si moji rodiče mohli dovolit. Na této konzoli, kterou jsem dostal k desátým narozeninám, jsem poprvé spustil Super Mario Bros. Pamatuji si to nadšení, které jsem cítil, když se na obrazovce objevil jednoduchý, ale nezapomenutelný pixelový svět plný nepřátel, překážek a skrytých tajemství. I k...

V dnešní době, kdy herní průmysl neustále přináší nové tituly s ohromující grafikou a složitými herními mechanismy, se mnozí z nás stále rádi vracejí ke klasickým hrám, které byly o čisté zábavě a výzvě. Tyto hry, ať už šlo o Nintendo, Sega, nebo PlayStation, pro nás mají nostalgickou hodnotu. A právě zde přichází na scénu OpenEmu – úžasná aplikace, která přináší všechny vaše oblíbené retro hry na Mac.  Co je OpenEmu? OpenEmu je open-source emulátor, který umožňuje hrát hry z různých starších konzolí a handheldů na vašem Macu. Největší předností je podpora široké škály herních systémů, což z něj činí univerzální nástroj pro každého milovníka klasických her. Ať už jste fanouškem Nintenda, Segy nebo třeba PlayStationu 1, OpenEmu vám umožní vrátit se ke všem těmto hrám na jednom místě.  Aplikace byla poprvé vydána v roce 2013 a od té doby si získala oblibu díky přívětivému rozhraní a pravidelným aktualizacím, které zajišťují její bezproblémový chod na nejnovějších verzích macOS. ...

Wolfenstein 3D je střílečka z pohledu první osoby vyvinutá společností Id Software a vydaná společností Apogee Software v roce 1992 pro operační systém DOS. Později byla portována na řadu dalších platforem, včetně PC-98, Macintosh, Windows, PlayStation 3 a Xbox 360. Tato hra se stala průkopníkem svého žánru a ovlivnila nespočet dalších titulů. Titul čerpá inspiraci z videohry Castle Wolfenstein od společnosti Muse Software z 80. let minulého století, která byla infiltrační hrou s pohledem shora. Na rozdíl od svého předchůdce však Wolfenstein 3D hráče plně vtáhl do akce díky perspektivě první osoby, která tehdy byla revoluční. Hra byla uvedena na trh krátce po sérii Commander Keen a využívá herní engine, jehož autorem je John Carmack. Byla to právě tato technologie, která umožnila vytvoření realistického trojrozměrného světa, ve kterém se hráč mohl volně pohybovat. Tento titul připravil půdu pro další ikonický projekt od Id Software – Doom. Mnohé herní prvky, které byly později adaptov...

Miluji dobré arkádové závodní hry a Crazy Taxi je přesně taková! Tato hra je synonymem pro rychlost a zábavu, ideální pro krátká herní sezení. V této hře se ponoříte do světa arkádových závodů, kde hlavním cílem je dosahovat vysokých skóre. Jako řidič taxíku je vaším úkolem vydělat co nejvíce peněz tím, že rychle a efektivně přepravujete pasažéry. Hratelnost je intuitivní: sledujte zelenou šipku, vysazujte pasažéry a peníze se hrnou. Neustálý boj s časem, kdy každá vteřina může znamenat rozdíl mezi výhrou a prohrou, dodává hře napětí. Ačkoliv je hra po konci možné restartovat, vždy začínáte znova, což je charakteristické pro staré arkádové hry. Jednou z nejzábavnějších částí je schopnost provádět šílené kousky a triky, abyste získali bonusové body a více peněz. Od skoků přes rampy po driftování zatáčkami – každá jízda může být plná adrenalinu a nečekaných situací. Ovládání je klíčovým prvkem. Je jednoduché a intuitivní, což ocení každý fanoušek rychlých arkád. Tlačítka pro akceleraci, ...

Známá společnost počítačových her Blizzard, kterou známe díky legendární hře World of Warcraft, se rozhodla po 12 letech vyzkoušet další úspěšnou a nejprodávanější počítačovou hru – Diablo III. První díl hry Diablo byl vydán na konci roku 1996 a byl považován za velký úspěch. Pokračování, Diablo II, vyšlo v roce 2000. Po dalších 12 letech vývoje bylo v květnu 2012 vydáno třetí pokračování – Diablo III. Za jediný den se prodalo až 4,7 milionu kopií této hry. V březnu před 10 lety se začalo prodávat pokračování Diablo III v podobě datadisku Reaper of Souls. Mnozí čekali slevy na původní verzi Diablo III, která už několikrát zlevnila o 100 až 300 korun. Když jsem v roce 2012 kupoval hru, dobře si pamatuji, že jsem za ni zaplatil šílenou cenu přes 1 199 Kč. Uff, čas opravdu rychle utekl. Hraní Diablo III pro mě byla velká pauza. Už je to skoro rok, co jsem ji ani nehrál. Na začátku března jsem musel dohánět levelování na 60. úroveň, abych mohl pokračovat v datadisku. Jenže jsem zjistil, že...

V minulém díle jsme probrali první seznámení s rasou a třídou. Mým úkolem bylo dostat se do hlavního města Stormwind. Jako úplný nováček, Elf, jsem se musel tvrdě učit a seznámit se s hrou World of Warcraft. Dnes bych rád rozebral, jak jsem se dostal ze Stormwindu až do malého městečka Goldshire. Vystoupil jsem z lodě a vyrazil pěšky po schodech. Už mě fakt bolely nohy a ostatním hráčům jsem docela záviděl jejich mounty (= zvířátka či draky). Jako začínající hráč jsem neměl velkou výhodu, a přitom má postava, druid Bradyss, dosáhla teprve 8. levelu. To není žádná velká sláva. Potřeboval jsem dosáhnout zbývajících 77 levelů. Myslím si však, že pěší zóna je docela fajn, protože člověk má šanci lépe poznat město - katedrálu, aukční dům, obchody, kováře a další různé profese, které ve městě najdeme. Jako začátečník jsem měl často problémy se dostat ven z města. Když jsem začal ve velkém městě Stormwind, měl jsem problémy najít další lokaci, kde bych mohl získávat expy a zvýšit si level. Je...

Tuhle hru jsme si z obchodu přinášeli jako první a nutno říci, že s dost smíšenými pocity. Neměli jsme prakticky žádná očekávání a popravdě jsme si říkali ,,Ale co, snad to nebude tak zlý". A ono to zlý nebylo, naopak! Děj se hry se odehrává v americkém Chicagu. Město řídí systém CtOS - nejpokročilejší počítačová síť v Americe. Převezmete do rukou hlavního hrdinu, Aidena Pierce, bývalého zlodějíčka a gangstera, ale především zdatného hackera, který nežil zrovna růžovou a spořádanou minulostí. Díky tomu mu na záda dýchá pár rozzlobených nepřátel. To zapříčiní smrt jeho neteře. Z flashbacků se dozvídáme, že jeho neteř byla zabita ,,nepřáteli" při cestě autem právě s Aidenem. Tato událost donutí Aidena jednat a pomstít se všem, kteří jsou za smrt jeho neteře zodpovědní. S tím však moc pochopení nemá Aidenova sestra Nicky, která v pomstě nevidí žádné řešení a snaží se po smrti své dcery jít dál a začít žít, už kvůli jejímu synovi Jacksonovi. Aiden je však rozhodnutý jednat na...

Předchozí konzoli Sony PlayStation 4 jsem nedávno prodal. Nechci říkat, že byl vždycky PlayStation 4 nejlepší. Sony poslední dobou zařízlo PS Vita, PlayStation Now, nesmyslně zrušili výhodné služby. 2 roky jsem se velmi těšil na zpětnou kompatibilitu PlayStation 2 a 3 a nedočkal jsem se. Většina fanoušků by si to přála, jenže Sony tvrdí, že o to není zájem, přitom si mastí kapsy na remasterech her. Ze začátku bylo slibováno, že budeme moci hlasovat o hrách zdarma pro následující měsíc, nakonec to bylo pouze dvakrát a pak se na to zapomnělo. Dalším problémem je infrastruktura v Evropě, do které by mělo Sony investovat. Sliby chyby. S aktualizací firmwaru je na tom Xbox One lépe, u PlayStationu 4 vyjde nový firmware pouze jednou za půl roku. Zpětná kompatibilita Xbox 360, EA Acess a Xbox Game Pass… V roce 2013 mě hodně nepříjemně šokoval Xbox One se spoustou nesmyslných věcí - povinný Kinect, nutné připojení k internetu, regionální omezení. Tehdejší konference Microsoftu byla fiask...