Přeskočit na hlavní obsah

Diablo III: Reaper of Souls – Můj přítel Monk (teď bez detektivní zápletky)

Známá společnost počítačových her Blizzard, kterou známe díky legendární hře World of Warcraft, se rozhodla po 12 letech vyzkoušet další úspěšnou a nejprodávanější počítačovou hru – Diablo III. První díl hry Diablo byl vydán na konci roku 1996 a byl považován za velký úspěch. Pokračování, Diablo II, vyšlo v roce 2000. Po dalších 12 letech vývoje bylo v květnu 2012 vydáno třetí pokračování – Diablo III. Za jediný den se prodalo až 4,7 milionu kopií této hry.

V březnu před 10 lety se začalo prodávat pokračování Diablo III v podobě datadisku Reaper of Souls. Mnozí čekali slevy na původní verzi Diablo III, která už několikrát zlevnila o 100 až 300 korun. Když jsem v roce 2012 kupoval hru, dobře si pamatuji, že jsem za ni zaplatil šílenou cenu přes 1 199 Kč. Uff, čas opravdu rychle utekl. Hraní Diablo III pro mě byla velká pauza. Už je to skoro rok, co jsem ji ani nehrál. Na začátku března jsem musel dohánět levelování na 60. úroveň, abych mohl pokračovat v datadisku. Jenže jsem zjistil, že na úrovni vůbec nezáleží! Pokud splníte všechny akty od prvního do čtvrtého, otevře se pátý akt. Nezáleží na tom, jakou máte úroveň, musíte dokončit jednotlivé akty.

Jupíííí, aktivace byla úspěšná...

Objednal jsem si hru Diablo III u kamaráda, který tam tehdy pracoval. Bohužel se stalo něco horšího – vedení nezaplatilo účty, a já jsem kvůli tomu trošku brousil zuby, protože jsem přišel o item "legendární křídla", jelikož Diablo III přivezli o pár dnů později. Naštěstí díky obchodu CZC.cz byl můj menší problém vyřešen co nejdříve. Bál jsem se, že aktivaci v daném termínu nestihnu a přijdu o "legendární křídla". CZC.cz už druhý den mělo hru k vyzvednutí na pobočce, takže jsem doma vesele aktivoval a "legendární křídla" mám navždy. Ti, kteří hru pořídili později, je vůbec nedostanou. Prostě takový Blizzardí marketingový tah, jak vytáhnout peníze. Aleluja, zaplať!
 
Příběh nebo radši adventure? 

Hra Diablo III: Reaper of Souls vyžaduje připojení k Battle.net klientu. To určitě znají hráči World of Warcraft. Nutnost připojení k internetu může někomu vadit, protože bez internetu Diablo III v podstatě nefunguje. Proč? Je mnoho důvodů. Battle.net slouží jako sociální platforma mezi hráči, chrání proti cheatům a podvodům a umožňuje přístup k vaší postavě z jakéhokoliv počítače.

Bojíte se, že jedete na chatu a nemáte internet? Existuje možnost, i když je trochu nepohodlná – pokud máte mobilní internet (nemusí být USB modem, stačí chytrý mobil), můžete se připojit a hrát. Dnes už snad každý má internet, takže doufejme, že to nebude problém.

Kohopak tu máme? Nová postava Crusader!

Postavy

Po přihlášení můžete vybrat alespoň jednu z následujících postav: Barbarian, Monk, Wizard, Witch Doctor, Demon Hunter a jako novinku Crusader.

U prvního datadisku jsem si vybral Monka, ale v dalším datadisku, Diablo III: Reaper of Souls, jsem si oblíbil a nejvíce mě zaujal Crusader. Pokud vám zvolená postava nevyhovuje, máte možnost vyzkoušet něco jiného. Všem doporučuji Monka nebo Crusadera, protože hra s nimi je zábavná a výhodou je, že bojujete zblízka, což vyžaduje větší pozornost na zdraví a sílu. Pokud se vám sníží zdraví, můžete použít lektvar, aby se vaše životy regenerovaly.

Ti, kteří nechtějí bojovat zblízka, mohou zvolit Wizard nebo Demon Hunter, kteří se specializují na boj na dálku a mají lepší ochranu. Výběr postavy záleží na vašem herním stylu a preferencích.

Průběh hry

Předtím, než se ponoříte do hry, se seznámíte s ovládáním, používáním itemů a skillů. Hlavně po každém aktu (kapitole) zaujme milovníky fantasy hlavně příběh. Proto po každém úkolu musíme splnit několik zabitých monster, za což dostanete zlaťáky, obleky a další odměny.

Je dobré mít při hře Diablo III nějakého kamaráda či známého, který tuto hru také hraje. Je lepší spojit se s nimi přes multiplayer (co-op online). Hrát samostatně není špatné, ale na vyšší obtížnosti bude hra těžší a je lepší hrát s kamarády než hrát proti botům.

Jedině už víme, proč Blizzard herce Tonyho Shalhouba nevzali do Diabla III. Protože je to psychopat!



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

OpenEmu: Nezbytný nástroj pro hraní retro her na Macu

V dnešní době, kdy herní průmysl neustále přináší nové tituly s ohromující grafikou a složitými herními mechanismy, se mnozí z nás stále rádi vracejí ke klasickým hrám, které byly o čisté zábavě a výzvě. Tyto hry, ať už šlo o Nintendo, Sega, nebo PlayStation, pro nás mají nostalgickou hodnotu. A právě zde přichází na scénu OpenEmu – úžasná aplikace, která přináší všechny vaše oblíbené retro hry na Mac.  Co je OpenEmu? OpenEmu je open-source emulátor, který umožňuje hrát hry z různých starších konzolí a handheldů na vašem Macu. Největší předností je podpora široké škály herních systémů, což z něj činí univerzální nástroj pro každého milovníka klasických her. Ať už jste fanouškem Nintenda, Segy nebo třeba PlayStationu 1, OpenEmu vám umožní vrátit se ke všem těmto hrám na jednom místě.  Aplikace byla poprvé vydána v roce 2013 a od té doby si získala oblibu díky přívětivému rozhraní a pravidelným aktualizacím, které zajišťují její bezproblémový chod na nejnovějších verzích macOS. Tvůrci Op

Jak mi staré hry vrátily radost z hraní, kterou nové tituly ztratily

V posledních letech jsem si začal stále více uvědomovat, že mě nové hry přestávají bavit. Možná je to dáno stárnutím, možná změnou v herním průmyslu, ale něco, co mi kdysi přinášelo hodiny radosti a zábavy, dnes ztrácí svůj půvab. Dříve jsem se dokázal nechat pohltit světem nových her, ztratit se v jejich příbězích a možnostech, ale dnes už to není tak jednoduché. Místo vzrušení, které jsem cítil při spuštění nové hry, se často dostaví zklamání a pocit, že něco chybí. Herní průmysl se za poslední dekádu dramaticky proměnil. V dobách mého mládí byly hry často o čisté zábavě, objevování a překonávání výzev. Dnes však herní tituly často kladou větší důraz na zisky než na samotný herní zážitek. Modely jako pay-to-win, free-to-play a mikrotransakce se staly běžnou součástí herního světa. Zatímco se grafika a technologie neustále zdokonalují, herní mechaniky se stávají stále komplikovanějšími a zaměřují se spíše na to, jak z hráčů vytěžit více peněz, než na to, aby poskytly skutečně poutavý

Od neoriginální konzole po pravý NES: nostalgické dobrodružství se Super Mario Bros.

Když se ohlédnu zpět na své dětství, jednou z nejvýraznějších vzpomínek, které se mi vybaví, je moje první setkání s hrou Super Mario Bros. Vyrůstal jsem v době, kdy herní průmysl začal skutečně nabírat na obrátkách, ale paradoxně jsem se k této ikonické hře nedostal tak, jak by se dalo očekávat. Nehrál jsem ji na originální konzoli Nintendo Entertainment System (NES), ale na neoriginální konzoli, která byla běžně dostupná v mnoha domácnostech po celém světě. Tehdy jsem ještě netušil, jaký dopad na mě tato hra bude mít. První kroky ve světě Super Mario Bros. Můj první kontakt s Mariem nebyl skrze autentický NES, ale přes konzoli, která se tvářila jako NES, ale byla jen levnou napodobeninou, kterou si moji rodiče mohli dovolit. Na této konzoli, kterou jsem dostal k desátým narozeninám, jsem poprvé spustil Super Mario Bros. Pamatuji si to nadšení, které jsem cítil, když se na obrazovce objevil jednoduchý, ale nezapomenutelný pixelový svět plný nepřátel, překážek a skrytých tajemství. I k

Watch_Dogs: Jak se stát hackerem

Tuhle hru jsme si z obchodu přinášeli jako první a nutno říci, že s dost smíšenými pocity. Neměli jsme prakticky žádná očekávání a popravdě jsme si říkali ,,Ale co, snad to nebude tak zlý". A ono to zlý nebylo, naopak! Děj se hry se odehrává v americkém Chicagu. Město řídí systém CtOS - nejpokročilejší počítačová síť v Americe. Převezmete do rukou hlavního hrdinu, Aidena Pierce, bývalého zlodějíčka a gangstera, ale především zdatného hackera, který nežil zrovna růžovou a spořádanou minulostí. Díky tomu mu na záda dýchá pár rozzlobených nepřátel. To zapříčiní smrt jeho neteře. Z flashbacků se dozvídáme, že jeho neteř byla zabita ,,nepřáteli" při cestě autem právě s Aidenem. Tato událost donutí Aidena jednat a pomstít se všem, kteří jsou za smrt jeho neteře zodpovědní. S tím však moc pochopení nemá Aidenova sestra Nicky, která v pomstě nevidí žádné řešení a snaží se po smrti své dcery jít dál a začít žít, už kvůli jejímu synovi Jacksonovi. Aiden je však rozhodnutý jednat na

Jedno vanilkové, prosím. Aneb pohled do historie World of WarCraft.

  Prolog “Huh, pání”, nese se právě místností ve které sedím při pomyšlení, že se po velmi dlouhé době vracím nejen k psaní samotného článku, ale dokonce k psaní článku o World of WarCraft. Mnozí mě znají pod přezdívkou Ahurmen, ve světě WoW dříve též jako Aszara, přičemž ve World of WarCraft jsem působil od roku 2006 až do vydání datadisku Mists of Pandaria v roce 2012, kdy jsem s WoW definitivně skončil. Býval jsem šéfredaktorem tehdy největší česko/slovenské fanstránky wowczsite.net, stvořil největší slovník zkratek, slov a pojmů používaných ve světě WoW - konkrétně slovník Nexus WoW, působil v guildě Aeria Gloris a nyní se s Vámi podělím o to, jaké to bylo na prvopočátku všeho. KAPITOLA 1. “Na to nemám...” V době, kdy byl World of WarCraft ještě poměrně čerstvou hrou, tak hodně z nás bylo ve věku, kdy jsme si jen tak nemohli dovolit pořídit si originální hru za 900Kč a už vůbec ne platit měsíční poplatky. “Tak já stáhnu WoWko někde z netu”, povídá mi kamarád se kterým js

Jak jsem dostal přístup do bety WoW: Warlords of Draenor...

Jednou Blizzard přišel s nápadem uspořádat týdenní “sbírání” uživatelů na sociální síti Twitter za účelem umožnit pár šťastlivcům přístup k betě World of Warcraft: Warlords of Draenor. Ten den jsem nic netušíc přišel domů, celý pomačkaný a utahaný. Celý týden jsme totiž měli náročnou práci, a to stěhování přes 30 kusů skříní a vymalování místnosti. Když jsem přišel domů, byla už noc. Přes moje vyčerpání a pozdní hodinu jsem se odhodlal zapnout PlayStation 4 a vesele hrát The Last of US Remastered. Ještě než jsem šel spát jsem si přečetl povídku o World of Warcraft z dob Vanillu, kterou sepsal kamarád Ahurmen. Byly asi 3 hodiny ráno, když mi začal vibrovat můj Samsung telefon. Po pár nadávkách (bylo už naštěstí po 10. hodině) jsem se podíval na displej. Byla tam notifikace… Twitter - soukromá zpráva od Blizzardu. Mžoural jsem očima a moc nechápal, proč mi ve 3 ráno píšou z Blizzardu. No, nejsem v Americe, tady je už pozdě, přečtu si to ráno.

Deník hráče World of Warcraft (1)

Rozhodl jsem se, že pravidelně budu vydávat deníček o hře World of Warcraft. Pěkně od počátku až do konce. O této hře jsem slyšel už před mnoha a mnoha lety. Nejen v časopisech, ale i v televizních seriálech, jako je Jak jsem poznal vaši Matku nebo South-Park. Tato hra je stále velmi populární a prozatím nemá konkurenci. Samozřejmě je tu plno MMORPG titulů, mezi nejznámější patří Guild Wars, SWOTR, The Elder Scrolls Online nebo Metin 2. "Darku, zbláznil jsi se? WoW je hnus a kravina, je to ztráta času!" Hmm, vítejte kritici, vysvětlím vám, proč jsem si World of Warcraft tak oblíbil. První cesta k RPG FPS, sport, arkády... ani nedokážu vyjmenovat všechny typy her. Řekl jsem si, proč nezkusit MMORPG. Dlouho jsem nic nehrál a střílečky už mě přestaly bavit. Chvíli jsem zkoušel demo Army 2, ale to mi moc nevyhovovalo. Běhám sem a tam a hned umřu. To je teda úžasný. Bohužel jsem tedy odstoupil od hraní Army 2 a tím pádem i od DayZ, které jsem ani nezkoušel. Asi by mě to nebavi