Dráček bloguje: Herní retrospektivy a vize

Známá společnost počítačových her Blizzard, kterou známe díky legendární hře World of Warcraft, se rozhodla po 12 letech vyzkoušet další úspěšnou a nejprodávanější počítačovou hru – Diablo III. První díl hry Diablo byl vydán na konci roku 1996 a byl považován za velký úspěch. Pokračování, Diablo II, vyšlo v roce 2000. Po dalších 12 letech vývoje bylo v květnu 2012 vydáno třetí pokračování – Diablo III. Za jediný den se prodalo až 4,7 milionu kopií této hry. V březnu před 10 lety se začalo prodávat pokračování Diablo III v podobě datadisku Reaper of Souls. Mnozí čekali slevy na původní verzi Diablo III, která už několikrát zlevnila o 100 až 300 korun. Když jsem v roce 2012 kupoval hru, dobře si pamatuji, že jsem za ni zaplatil šílenou cenu přes 1 199 Kč. Uff, čas opravdu rychle utekl. Hraní Diablo III pro mě byla velká pauza. Už je to skoro rok, co jsem ji ani nehrál. Na začátku března jsem musel dohánět levelování na 60. úroveň, abych mohl pokračovat v datadisku. Jenže jsem zjistil, že...

V minulém díle jsme probrali první seznámení s rasou a třídou. Mým úkolem bylo dostat se do hlavního města Stormwind. Jako úplný nováček, Elf, jsem se musel tvrdě učit a seznámit se s hrou World of Warcraft. Dnes bych rád rozebral, jak jsem se dostal ze Stormwindu až do malého městečka Goldshire. Vystoupil jsem z lodě a vyrazil pěšky po schodech. Už mě fakt bolely nohy a ostatním hráčům jsem docela záviděl jejich mounty (= zvířátka či draky). Jako začínající hráč jsem neměl velkou výhodu, a přitom má postava, druid Bradyss, dosáhla teprve 8. levelu. To není žádná velká sláva. Potřeboval jsem dosáhnout zbývajících 77 levelů. Myslím si však, že pěší zóna je docela fajn, protože člověk má šanci lépe poznat město - katedrálu, aukční dům, obchody, kováře a další různé profese, které ve městě najdeme. Jako začátečník jsem měl často problémy se dostat ven z města. Když jsem začal ve velkém městě Stormwind, měl jsem problémy najít další lokaci, kde bych mohl získávat expy a zvýšit si level. Je...

World of Warcraft Sci-FI? To jako myslíš World of Starcraft. Ale kdepak! Mám na mysli nejnovější MMORPG, Wildstar! Na úvod tu musím kámošovi Petrovi, který mi hru půjčil na vyzkoušení na tři dny (i když jsme byli domluveni na týden. Mno, je na tom trochu závislý). Petr byl pravý WoWkař, ale před časem přesedlal na Wildstar, kde asi chvíli zůstane. Grafika hry vypadá spíše dětinsky, ale to vůbec ničemu nevadí. Naopak, mě se to velmi líbí a je to velmi nenáročné. Stále mě to nutí vzpomínat na World of Warcraft. Je to jako kdyby Blizzard WoW zmordoval a přeměnil na Sci-Fi. Nejsou tu WoW frakce Alliance a Horde, ale dvě jiné: Exiles a Dominion. Jejich vlajky mi neustále připomínají Alliance a Horde. Nu dobrá, už tyto dvě hry nebudu porovnávat, ono se to ani moc nedá. Jiný žánr, příběh, jiná planeta.

V minulém článku jste si mohli přečíst, jak jsem se dostal do bety Warlords of Draenor . Dnes budu vyprávět o tom, proč jsem se rozhodl cestovat na alternativní planetu Draenor. Pro ty, kteří nehráli poslední patch Mists of Pandaria, přiblížím boj proti Garrosh Hellscream. Poslední patch přidal epický end game a hlavně možnost hrát poslední raid Siege of Orgrimmar. Všichni hráči se vydali bojovat s oním Garroshem Hellscream. Když bylo po všem a přišel Thrall, tak z toho byl velice zklamaný. Věděl, že tohle by si otec, Grommash Hellscream, rozhodně nepřál. Chtěl Garroshe umlátit kladivem, ale na poslední chvíli ho zarazil Varian Wrynn. O Garroshově osudu tedy rozhodne soud.

Jednou Blizzard přišel s nápadem uspořádat týdenní “sbírání” uživatelů na sociální síti Twitter za účelem umožnit pár šťastlivcům přístup k betě World of Warcraft: Warlords of Draenor. Ten den jsem nic netušíc přišel domů, celý pomačkaný a utahaný. Celý týden jsme totiž měli náročnou práci, a to stěhování přes 30 kusů skříní a vymalování místnosti. Když jsem přišel domů, byla už noc. Přes moje vyčerpání a pozdní hodinu jsem se odhodlal zapnout PlayStation 4 a vesele hrát The Last of US Remastered. Ještě než jsem šel spát jsem si přečetl povídku o World of Warcraft z dob Vanillu, kterou sepsal kamarád Ahurmen. Byly asi 3 hodiny ráno, když mi začal vibrovat můj Samsung telefon. Po pár nadávkách (bylo už naštěstí po 10. hodině) jsem se podíval na displej. Byla tam notifikace… Twitter - soukromá zpráva od Blizzardu. Mžoural jsem očima a moc nechápal, proč mi ve 3 ráno píšou z Blizzardu. No, nejsem v Americe, tady je už pozdě, přečtu si to ráno.

  Prolog “Huh, pání”, nese se právě místností ve které sedím při pomyšlení, že se po velmi dlouhé době vracím nejen k psaní samotného článku, ale dokonce k psaní článku o World of WarCraft. Mnozí mě znají pod přezdívkou Ahurmen, ve světě WoW dříve též jako Aszara, přičemž ve World of WarCraft jsem působil od roku 2006 až do vydání datadisku Mists of Pandaria v roce 2012, kdy jsem s WoW definitivně skončil. Býval jsem šéfredaktorem tehdy největší česko/slovenské fanstránky wowczsite.net, stvořil největší slovník zkratek, slov a pojmů používaných ve světě WoW - konkrétně slovník Nexus WoW, působil v guildě Aeria Gloris a nyní se s Vámi podělím o to, jaké to bylo na prvopočátku všeho. KAPITOLA 1. “Na to nemám...” V době, kdy byl World of WarCraft ještě poměrně čerstvou hrou, tak hodně z nás bylo ve věku, kdy jsme si jen tak nemohli dovolit pořídit si originální hru za 900Kč a už vůbec ne platit měsíční poplatky. “Tak já stáhnu WoWko někde z netu”, povídá mi kamarád se který...

Na úvod vyjádřím spokojenost s tím, že datadisky k World of Warcraft během posledního roku radikálně zlevnili. Já si kupoval datadisk World of Warcraft Battlechest (pouze Vanilla + The Burning Crusade), poté jsem ještě dokoupil The Wrath of Lich King a (tehdy poslední) datadisk Cataclysm. Nicméně, za půl roku vyšel (další) datadisk s názvem Mists of Pandaria. Celkově mi to na účtu uvolnilo 1500 Kč! Alespoň jsem k datadiskům dostal od CZC.cz hezký dárek v podobě podložek pod myš ve stylu World of Warcraft.

Rozhodl jsem se, že pravidelně budu vydávat deníček o hře World of Warcraft. Pěkně od počátku až do konce. O této hře jsem slyšel už před mnoha a mnoha lety. Nejen v časopisech, ale i v televizních seriálech, jako je Jak jsem poznal vaši Matku nebo South-Park. Tato hra je stále velmi populární a prozatím nemá konkurenci. Samozřejmě je tu plno MMORPG titulů, mezi nejznámější patří Guild Wars, SWOTR, The Elder Scrolls Online nebo Metin 2. "Darku, zbláznil jsi se? WoW je hnus a kravina, je to ztráta času!" Hmm, vítejte kritici, vysvětlím vám, proč jsem si World of Warcraft tak oblíbil. První cesta k RPG FPS, sport, arkády... ani nedokážu vyjmenovat všechny typy her. Řekl jsem si, proč nezkusit MMORPG. Dlouho jsem nic nehrál a střílečky už mě přestaly bavit. Chvíli jsem zkoušel demo Army 2, ale to mi moc nevyhovovalo. Běhám sem a tam a hned umřu. To je teda úžasný. Bohužel jsem tedy odstoupil od hraní Army 2 a tím pádem i od DayZ, které jsem ani nezkoušel. Asi by mě to nebavi...

Kdo to je sakra Lei Shen? Milí hráči - WoWkaři z dob Vanilly a TBC, budete pěkně čumět. Datadisk World of Warcraft: Mists of Pandaria je ještě horším datadiskem než byl Wrath of the Lich King! Setkáte se s opilou a ospalou pandou, socialistickým rájem pro zemědělství a krásným tancem. Podíváme-li se na Pandarijsou mapu, uvidíme stupidně velikého blinkajícího komára, který se regeneruje a dokonce sere bombardující hovna. Co to je? Objevíte nový svět Panderie. Myslíte si, že půjdete k vendorum a koupíte si master lincenci na lítání po Pandarii? Tak na to zapomeňte. Blizzard ví moc dobře, že se každý hráč vykašle na krajinu. Proto jsme byli donuceni expandovat na 90. level. Levelování na devadesátku jsem dělal půl roku. Dlouhé toulky po Pandarii mi nevyhovovaly. Jsou tam velké hory, kde když opička hodí banány tak spadnete šupem dolů - je po vás. Budete chodit klidně i na 10x vyšší hory. To je stupidní! Po tomhle si troufá...