Přeskočit na hlavní obsah

Nezapomenutelná herní legenda Call of Duty

To byly časy! Call of Duty (první díl) znají už asi jen pamětníci. Hrál jsem to někdy v roce 2006 a tenkrát jsem byl součástí jednoho z prvních klanů [DEAF]. Později byl klan rozpuštěn, já přešel k !EoE! a nakonec ještě do <oVeR>.

Vše začalo v dubnu roku 2006, kdy jsem se osobně setkal s vedením klanu [DEAF]. Sešli jsme se na Andělu kolem 18 hodin a já dostal Call of Duty (kopii, samozřejmě). Pak mi poradil, jak hru nainstalovat a opatchovat. Alespoň jsme se osobně poznali. Doma jsem CoD nainstaloval na svůj první počítač (žádné dělo): Intel Celeron 2,16 GHz, Nvidia GeForce 4 440MX, 256 MB RAM a hlavně 42 GB disk! Naštěstí první Call of Duty bylo nenáročné, jelikož se hra prodávali už od roku 2003. S klanem [DEAF] jsem vydržel necelý půlrok. Vedení se pořád rozhodovalo, jestli odejde a neustále měnilo názory - odejdeme/neodejdeme. Kromě toho jsem byl vyloučen z klanu. Porušil jsem klanová pravidla tím, že jsem používal sluchátka - slyšel jsem kroky, střelbu atd - což ostatní považovali za podvod. V pravidlech je psáno, že nedoslýchaví nemůžou využívat sluchátek, jelikož by měli oproti neslyšícím výhodu. Já jsem se jednou prořekl hráči RIHO, který mě nahlásil za porušení pravidel z odposlechu (možná proto jsem měl dobré výsledky). Vedení se rozhodlo mě vyhodit. Nakonec stejně vedení [DEAF] odstoupilo a po neúspěšném hledání nástupce se klan rozpadl.


V Call of Duty byla vždy mojí nejoblíbenější mapou mp_Saint_Lo. Tu hrála drtivá většina hráčů Gamepark.cz v jednom kuse. Mapa byla pro mě hodně příjemná, hodně se tam střílelo a i velikost byla tak akorát. Pamatuji si, jak jsme neustále házeli granáty přes branku a chodili tunelem. To byla bomba. Dneska se už nic takového nedělá - poslední šanci zahrát si takovou mapu bylo v Call of Duty 5 nebo AssaultCube. Obojí se už moc nehraje. Dalšími skvělými mapami bylo mp_Omaha_beach, mp_harbor a mp_depot. Na tyto mapy budu vzpomínat do konce života. Na konci roku 2006 jsem si pořídil Call of Duty 2. CoD 2 bylo pro mě trochu zklamání, ale hodně hráčů z Gamepark.cz na něj bohužel přešlo. Dnes si Call of Duty na Gameparku těžko zahrajete. Call of Duty 2 bylo zklamání hlavně proto, jak vývojáři pojali systém zdraví. Když jste zranění, stačí se někam schovat a počkat, až se vyléčíte na 100%. V prvním díle jste pro vyléčení museli najít lékárničku. To bylo úplně něco jiného - hledat a skrývat se před nepřáteli, aby vám nezasadili poslední ránu.v CoD 2 jsem si oblíbil akorát mapu mp_Toujane. Ostatní mapy byly známé z prvního dílu a bral jsem to spíš jako takový remake. Call of Duty 2 toho moc nepřineslo, ale bohužel se hodně českých hráčů nechalo oblbnout a přešli na něj.



V té době byl herní portál Gamepark.cz pro Call of Duty a Call of Duty 2 nejhranější server v celé České republice. Konkurenční Gamezone.cz se nadobro uzavřela, Zapařit.cz, kterou sponzoroval operátor UPC, utichlo a internetový portál nadobro zanikl. Ani média se už této problematice vůbec nevěnují. Novější Call of Duty 3 jsem si nemohl zahrát, protože byla k dispozici pouze konzolová verze a já neměl ani Xbox 360, ani Playstation 3. Call of Duty 4 už byla jiná liga. Většina původních českých hráčů už z toho vyrostla a už se asi k CoD nevrátí. Všichni na to ale budou rádi vzpomínat, až se za nějaký ten rok sejdeme v některé diskusi.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Watch_Dogs: Jak se stát hackerem

Tuhle hru jsme si z obchodu přinášeli jako první a nutno říci, že s dost smíšenými pocity. Neměli jsme prakticky žádná očekávání a popravdě jsme si říkali ,,Ale co, snad to nebude tak zlý". A ono to zlý nebylo, naopak! Děj se hry se odehrává v americkém Chicagu. Město řídí systém CtOS - nejpokročilejší počítačová síť v Americe. Převezmete do rukou hlavního hrdinu, Aidena Pierce, bývalého zlodějíčka a gangstera, ale především zdatného hackera, který nežil zrovna růžovou a spořádanou minulostí. Díky tomu mu na záda dýchá pár rozzlobených nepřátel. To zapříčiní smrt jeho neteře. Z flashbacků se dozvídáme, že jeho neteř byla zabita ,,nepřáteli" při cestě autem právě s Aidenem. Tato událost donutí Aidena jednat a pomstít se všem, kteří jsou za smrt jeho neteře zodpovědní. S tím však moc pochopení nemá Aidenova sestra Nicky, která v pomstě nevidí žádné řešení a snaží se po smrti své dcery jít dál a začít žít, už kvůli jejímu synovi Jacksonovi. Aiden je však rozhodnutý jednat na...

Jedno vanilkové, prosím. Aneb pohled do historie World of WarCraft.

  Prolog “Huh, pání”, nese se právě místností ve které sedím při pomyšlení, že se po velmi dlouhé době vracím nejen k psaní samotného článku, ale dokonce k psaní článku o World of WarCraft. Mnozí mě znají pod přezdívkou Ahurmen, ve světě WoW dříve též jako Aszara, přičemž ve World of WarCraft jsem působil od roku 2006 až do vydání datadisku Mists of Pandaria v roce 2012, kdy jsem s WoW definitivně skončil. Býval jsem šéfredaktorem tehdy největší česko/slovenské fanstránky wowczsite.net, stvořil největší slovník zkratek, slov a pojmů používaných ve světě WoW - konkrétně slovník Nexus WoW, působil v guildě Aeria Gloris a nyní se s Vámi podělím o to, jaké to bylo na prvopočátku všeho. KAPITOLA 1. “Na to nemám...” V době, kdy byl World of WarCraft ještě poměrně čerstvou hrou, tak hodně z nás bylo ve věku, kdy jsme si jen tak nemohli dovolit pořídit si originální hru za 900Kč a už vůbec ne platit měsíční poplatky. “Tak já stáhnu WoWko někde z netu”, povídá mi kamarád se který...

Jak jsem dostal přístup do bety WoW: Warlords of Draenor...

Jednou Blizzard přišel s nápadem uspořádat týdenní “sbírání” uživatelů na sociální síti Twitter za účelem umožnit pár šťastlivcům přístup k betě World of Warcraft: Warlords of Draenor. Ten den jsem nic netušíc přišel domů, celý pomačkaný a utahaný. Celý týden jsme totiž měli náročnou práci, a to stěhování přes 30 kusů skříní a vymalování místnosti. Když jsem přišel domů, byla už noc. Přes moje vyčerpání a pozdní hodinu jsem se odhodlal zapnout PlayStation 4 a vesele hrát The Last of US Remastered. Ještě než jsem šel spát jsem si přečetl povídku o World of Warcraft z dob Vanillu, kterou sepsal kamarád Ahurmen. Byly asi 3 hodiny ráno, když mi začal vibrovat můj Samsung telefon. Po pár nadávkách (bylo už naštěstí po 10. hodině) jsem se podíval na displej. Byla tam notifikace… Twitter - soukromá zpráva od Blizzardu. Mžoural jsem očima a moc nechápal, proč mi ve 3 ráno píšou z Blizzardu. No, nejsem v Americe, tady je už pozdě, přečtu si to ráno.

Recenze konzole Xbox One S

Předchozí konzoli Sony PlayStation 4 jsem nedávno prodal. Nechci říkat, že byl vždycky PlayStation 4 nejlepší. Sony poslední dobou zařízlo PS Vita, PlayStation Now, nesmyslně zrušili výhodné služby. 2 roky jsem se velmi těšil na zpětnou kompatibilitu PlayStation 2 a 3 a nedočkal jsem se. Většina fanoušků by si to přála, jenže Sony tvrdí, že o to není zájem, přitom si mastí kapsy na remasterech her. Ze začátku bylo slibováno, že budeme moci hlasovat o hrách zdarma pro následující měsíc, nakonec to bylo pouze dvakrát a pak se na to zapomnělo. Dalším problémem je infrastruktura v Evropě, do které by mělo Sony investovat. Sliby chyby. S aktualizací firmwaru je na tom Xbox One lépe, u PlayStationu 4 vyjde nový firmware pouze jednou za půl roku. Zpětná kompatibilita Xbox 360, EA Acess a Xbox Game Pass… V roce 2013 mě hodně nepříjemně šokoval Xbox One se spoustou nesmyslných věcí - povinný Kinect, nutné připojení k internetu, regionální omezení. Tehdejší konference Microsoftu byla fiask...

Deník hráče World of Warcraft (1)

Rozhodl jsem se, že pravidelně budu vydávat deníček o hře World of Warcraft. Pěkně od počátku až do konce. O této hře jsem slyšel už před mnoha a mnoha lety. Nejen v časopisech, ale i v televizních seriálech, jako je Jak jsem poznal vaši Matku nebo South-Park. Tato hra je stále velmi populární a prozatím nemá konkurenci. Samozřejmě je tu plno MMORPG titulů, mezi nejznámější patří Guild Wars, SWOTR, The Elder Scrolls Online nebo Metin 2. "Darku, zbláznil jsi se? WoW je hnus a kravina, je to ztráta času!" Hmm, vítejte kritici, vysvětlím vám, proč jsem si World of Warcraft tak oblíbil. První cesta k RPG FPS, sport, arkády... ani nedokážu vyjmenovat všechny typy her. Řekl jsem si, proč nezkusit MMORPG. Dlouho jsem nic nehrál a střílečky už mě přestaly bavit. Chvíli jsem zkoušel demo Army 2, ale to mi moc nevyhovovalo. Běhám sem a tam a hned umřu. To je teda úžasný. Bohužel jsem tedy odstoupil od hraní Army 2 a tím pádem i od DayZ, které jsem ani nezkoušel. Asi by mě to nebavi...

30 let časopisu Levelu: Můj herní průvodce od dětství až dodnes...

Časopis Level je fenoménem české herní scény už neuvěřitelných 30 let. Od svého vzniku v roce 1995 prošel mnoha změnami, krizemi i triumfy, které formovaly jeho současnou podobu. Pro mě osobně je Level srdeční záležitostí. Provázel mě od chvíle, kdy jsem jako kluk poprvé držel jeho číslo v ruce, až do dnešních dnů. Pojďme si společně připomenout jeho historii, klíčové momenty a jeho význam pro české hráče. Moje první setkání s Levelem Můj první časopis Level jsem držel v ruce v roce 2004. Bylo mi kolem třinácti let a v té době byl internet sice dostupný, ale ne všude a ne vždy. Herní časopisy měly obrovskou váhu, protože přinášely nejen recenze, ale i návody, novinky a někdy i plné hry na CD či DVD. Pamatuji si, jak jsem hltal každou stránku, fascinován nejen recenzemi her, ale i obsáhlými tématy a rozhovory s vývojáři. Střídavě jsem si kupoval i časopis Doupě, ale Level měl pro mě vždy něco navíc. Byla to kombinace skvělého psaní, kvalitních recenzí a samozřejmě příloh, které mě dokáz...

Proč používám macOS a jsem příznivec Unixu

Moje cesta k macOS nebyla přímá. Na začátku to bylo spíš o zvědavosti. Fascinovala mě historie počítačů, a když jsem se poprvé dozvěděl o Unixu, měl jsem pocit, že jsem objevil něco hlubšího než jen operační systém. Bylo to, jako kdybych narazil na základní kámen moderní technologie. Nejvíc mě zaujal příběh Kennetha Thompsona a Dennise Ritchieho, kteří v Bellových laboratořích položili základy Unixu. Z jednoduchého experimentu vznikl systém, který změnil svět. Na tohle období rád vzpomínám. Četl jsem o tom, jak Unix vznikl z potřeby vytvořit něco jednoduchého a elegantního, co by vývojářům umožnilo pracovat efektivněji. Principy, jako modularita a jednoduchost, mě fascinovaly. Bylo to něco jiného než běžné “klikací” systémy, které jsem znal. Unix mi připadal jako zenový mistr mezi operačními systémy – klidný, precizní a nekomplikovaný. Unix mě přirozeně dovedl k Linuxu. Zkoušel jsem různé distribuce a líbilo se mi, jak si člověk mohl všechno přizpůsobit. Bylo to super období – hledal j...